150 akcí ročně, někdy 6 najednou. Potřeba setkávat se je pořád stejná, popisuje šéf PVA Expo Praha Martin František Přívětivý
Vybrat si nové bydlení, podívat se do filmových Bradavic nebo potkat lidi, se kterými rozjedete společný obchod. Na letňanské výstaviště míří lidé z mnoha důvodů. Areál nepatří jen veletrhům, láká na sportovní akce, koncerty nebo výstavy. Co přinese nová sezóna a jak se mění samotné výstaviště? Hostem Vojtěcha Přívětivého byl Martin František Přívětivý, generální ředitel společnosti ABF, která provozuje PVA Expo Praha.
Je to velmi legrační situace, ke které tady právě došlo. Nejsme příbuzní, byť jsme tady trošku porovnávali rodokmeny, možná tam nějaký společný předek je. Pane Přívětivý, máte taky zkušenost, že vám to vaše příjmení lidé připomenou hlavně v situacích, kdy jim říkáte ne?
Tohle příjmení může otevírat dveře, zároveň dnes je určitě těžká doba na to nosit takové příjmení, protože je trochu zavazující. Je to tak, pane Přívětivý?
Je to tak. Opravdu to člověka zavazuje k určitému chování.
A my se s tím rodíme, tak je to dobrý.
Primárním tématem je dnes PVA Expo Praha, vy dnes v Letňanech otevíráte FOR DECOR. Co musí mít ředitel společnosti, která výstaviště provozuje, ráno ověřené, připravené, nachystané, aby mohl v klidu odjet do Českého rozhlasu na rozhovor?
Ráno je pozdě. Musí to vědět a zkontrolovat ještě večer. U nás je to jednoduché, nejdeme spát, než je to připravené, abychom druhý den mohli otevřít. Máte pravdu, začal veletrh FOR DECOR, jeho 18. ročník, příští týden nás čeká FOR ARCH a ta kontrola je jednoduchá. Koberce musí být vyluxované, rozhrnuté, všechny stánky připravené, gastro zóny naladěné na to obsloužit i ty návštěvníky, kterých výstavištěm PVA Expo Praha projde v průběhu roku zhruba milion.
Když se bavíte s vystavovateli, co dnes jejich zákazníci řeší nejčastěji? Změnilo se to během posledních let?
Záleží samozřejmě na oboru, je jedno, jestli to je veletrh, konference, ten cíl je vlastně pořád stejný, jenom ta cesta se trochu změnila. Ten vystavovatel nebo partner té konference nebo řečník chce něco sdělit, něco prodat, udělat nějaký byznys a ten na druhé straně chce něco získat, něco koupit, něco se dozvědět. Základní princip je pořád stejný. Ani covid na tom nic nezměnil, na setkávání nic nezměnil. Ta potřeba se setkávat, vidět, obchodovat, hovořit z očí do očí, tak jako my tady ve studiu, je pořád stejná. A nic ji nenahradilo.
V Letňanech se teď koná také výstava Harryho Pottera. Prý tam jsou každý den obrovské fronty. Co všechno musí takové výstaviště splnit, aby mohlo hostit takový mezinárodní projekt?
Čtěte také
Máte pravdu, než se otevřely brány výstavy Harry Potter, která potrvá až do konce března příštího roku, tak tomu předcházely dva roky jednání. My nejsme organizátor té akce, pronajímáme ty prostory, zajišťujeme služby a jsme součástí marketingu té akce. Ale s tím organizátorem jsme museli společně dokládat a plnit spoustu podmínek. A organizátor, když se nebudu bavit o těch zálohách, které musel složit k tomu, aby vůbec tu licenci mohl mít, tak i crew a zázemí přes rok cestovalo po těch již fungujících otevřených výstavách Harryho Pottera a učili se montáž a demontáž těch expozic, aby s těmi artefakty správně zacházeli, správně je dokázali postavit.
Ale výsledkem je opravdu něco mimořádného. Na ploše 4 tisíce metrů čtverečních je výstava Harryho Pottera, která je jakýmsi průsečíkem té filmové série. Rozhodně ji tedy doporučuji navštívit. A fronty? Máte pravdu, ale nechají se koupit časové sloty, pak si to v klidu užijete. Jste tam skoro sám a ta příležitost stojí za to.
Kolik lidí stojí za přípravou veletrhů? Co se v Letňanech začne dít, když odejde poslední návštěvník? Řeší nějak dopravní obslužnost v termínech velkých akcí? Jaká je budoucnost areálu v Letňanech? A je nějaký veletrh, který by ještě rád přivezl ze zahraničí? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
