Avarské ženy rodily děti svému muži i jeho bratrům a otci. Příbuzenství si komunita dokázala uhlídat, popisuje archeoložka
Mezinárodní tým vědců zkoumal v uplynulých letech rozsáhlá pohřebiště na území dnešního Maďarska mezi Tisou a Dunajem, kde se v raném středověku nacházelo centrum avarské říše. Vědci analyzovali DNA z kostí a d ošli k překvapivému zjištění, že hodně nebožtíků bylo vzájemně příbuzných. Co to o avarské společnosti vypovídá, vysvětlila redaktorovi Michalu Šafaříkovi archeoložka Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.
Avaři byli původně kočovníci z Asie, kteří přišli v 6. století do Evropy. Jaký měli vztah se Slovany ve východní střední Evropě?
Avaři jako etnikum měli se Slovany relativně úzký vztah. Slované tvořili část avarských armád a byli tak součástí jejich avarské říše.
Čtěte také
Vy jste vytvořili rodokmen devíti generací, které žily asi 250 let a zjistili jste z dnešního pohledu poněkud nezvyklé rodinné vztahy avarské společnosti. Jaké?
Jednou z velmi zajímavých věcí bylo, že jednotlivé generace byly propojené z otce na syna a všichni, kdo žili v té jednotlivé komunitě, byli nějakým způsobem součástí té jedné veliké rodiny. A také tam bylo hodně časté to, že jedinci měli více partnerů během svého života a byly případy, kdy žena měla potomky se dvěma mužskými partnery, kteří byli vzájemně příbuzní. Dost často jsme to viděli u dvou bratrů nebo i u otce a syna, kteří sdíleli tu samou partnerku.
Ty ženy původně pocházely z nějakých jiných rodů, z jiných oblastí. Jak se tam dostaly?
Ano, muži zůstávali v té komunitě, kdežto jejich partnerky přicházeli odjinud, a stejně tak dcery kolem 18 let z té lokality mizí. To znamená, že pravděpodobně odcházejí do jiných komunit a stávají se partnerkami jiných mužů v rámci jiných komunit.
Jaké to pro ty dívky mohlo být? Odcházely do neznáma a ztratily úplně kontakt se svým rodištěm, anebo byl takový přechod spíše postupný a ženy od jejich rodu zcela neizoloval?
Víme, že ženy odcházely do společností, které byly nějakým způsobem podobné těm jejich domácím. Naopak je možné třeba říct, že ženy do určité míry tyto společnosti propojovaly a že si ta společnost byla vědomá příbuznosti i po mateřské linii. To znamená, že nějaký vztah udržovali i poté.
Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit, jak se u Avarů projevila změna z kočovného na usedlý způsob života. Při rekonstrukci jejich vztahů se vědcům podařilo vytvořit dokonce rodokmeny, z nichž ten nejhlubší měl až devět generací. Z rodokmenů vyplynulo, že avarská společnost byla silně patrilineární, tedy že výsady a majetek dědil syn. Vědci nenašli žádné známky blízkých příbuzenských sňatků.
Zdroj: iROZHLAS.cz
A když bylo normální mít děti s více partnery, kteří navíc byli příbuzní, nehrozilo, že se v dalších generacích setkají příbuzní a zplodí potomka s nějakou genetickou poruchou?
Příbuzenské vztahy dávají velmi silný signál do DNA každého jedince. A něco takového u těchto jedinců vůbec nenacházíme. Oni si nějakým způsobem museli uchovávat znalosti o příbuznosti do šestého stupně. To už v dnešní společnosti neděláme, že bychom dokázali vyjmenovat všechny příbuzné do šestého stupně.
Do šestého stupně ve stejné generaci?
Obecně. Z pohledu genetiky je to jak horizontálně, tak vertikálně – ta příbuznost do šestého stupně, která nebyla nalezená v jejich příbuzenských vztazích.
Jak jste to celé zjistili?
Je to relativně dlouhý proces. Zahrnuje hodně institucí, antropologů, archeologů. Laboratorní činnosti musí probíhat ve velmi čistých laboratořích. Ty kosti jsou staré a DNA tam není příliš, takže se musí vrtat do těch nejtvrdších částí. Je problém s kontaminací, kdy sami výzkumníci by potenciálně mohly vzorky kontaminovat svojí vlastní DNA.
No a poté, když se nám podaří vlastně ten prášek rozpustit a dostat z toho tu část, kde je rozpuštěná DNA, a tu poté sekvenovat, tak máme velké množství dat, která se zpracovávají až dva roky.
Tým genetiků, archeologů a historiků, jehož součástí byla i Zuzana Hofmanová, získal první lidská genomická data z nejvýznamnějších avarských lokalit objevených v současném Maďarsku a našel genetický původ avarské elity v daleké oblasti severovýchodní Asie. Ve vědecké studii poskytl přímý genetický důkaz pro jednu z nejvzdálenějších a nejrychlejších migrací v historii lidstva.
Zdroj: Masarykova univerzita
Související
-
Jsme opak popelářů. Z odpadků po zaniklých civilizacích rekonstruujeme život, vypráví archeolog
„V nové laboratoři chceme popsat genetický základ lidstva hluboko do minulosti,“ popisuje archeolog Jiří Macháček. Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
