Bolest duše léčí chůzí a rád pozoruje lidi v okolí. „Žena mi říká: Nečum. Někdy to přeháním,“ směje se herec David Matásek

Do Národního divadla přišel David Matásek poprvé ve svých 27 letech. Psal se rok 1991. Po čtyřech sezónách naši první scénu opustil, aby se do ní v roce 2002 vrátil. „V těch 27 letech jsem to bral jako výzvu, dnes je to pro mě hlavně závazek vůči lidem, kteří sedí v hledišti,“ říká herec, podle nějž je český národ velmi konzervativní.

„Máme rádi své jistoty a všechno nové a cizí je nám trochu nepříjemné. Tvůrci pak mají obtížný úkol.“ Horší než negativní odezva je podle něj nezájem, dusné ticho, když se nepodaří navázat spojení. Zvednout někoho ze židle je v naprostém pořádku.

Divadlo má být i trochu šokující, má být i nepříjemné, nemělo by jen konejšit a hladit po hlavičkách.
David Matásek

Sám do divadla chodí jen sporadicky. Jako divák je totiž podle svých slov nemožný. „Já mám profesionální deformaci a dopředu vím, co se stane, jaký herecký prostředek ten který kolega používá. Když mě něco překvapí, je to velký svátek. Naopak v kině se směju stejným věcem jako moje děti a dívám se úplně na všechno, i na animáky, které moje děti milují.“

Také je prý neúnavný pozorovatel. „Je dobré koukat po lidech, já už to někdy přeháním. Žena mi říká: ‚Nečum.‘ Já to miluju, lidi by si víc než mobilních telefonů měli všímat sami sebe a svého okolí.“

Od rolí divadelních k těm životním

V pořadu Až na dřeň byla řeč také o jeho životních rolích. Zejména role syna nebyla úplně jednoduchá. „Táta byl hodně zaměstnaný, sám se vypracoval do pozice úspěšného scénografa, ale osobní život malinko flákal. Měl hodně silné ego a nebylo to s ním jednoduché.“

Hned čtyřikrát si David Matásek vyzkoušel roli manžela. „Manželství mám rád, nikdy bych nechtěl s někým žít jen na psí knížku.“ Po rozchodu by podle něj měli lidé zachovat klidné hlavy a srdce, nepromítat své ego přes děti a zůstat alespoň vzdálenými partnery.

V těžkých životních situacích Davidu Matáskovi pomáhá chodit, ulicemi či v přírodě. „Byly doby, kdy jsem prochodil ulicemi celé noci. Nebo jsem třeba odjel na dva týdny do přírody a rovnal jsem si myšlenky. Byly ale i chvíle, kdy ani chůze nepomáhala. Dlouho jsem si myslel, že to zvládnu sám, ale naštěstí mi kamarádi pomohli a dnes vím, že oslovit odborníka není žádná ostuda.“

Poslechněte si celý rozhovor s Davidem Matáskem.