Bývalý krejčí nedávno oslavil sté narozeniny. Jaké je dle něj tajemství dlouhověkosti?
Bývalý krejčí a učitel Václav Kohout se nedávno dožil neuvěřitelných sta let. V kondici se udržuje pravidelným pohybem i návštěvami denního stacionáře v Přešticích.
Václav Kohout pochází ze zemědělské rodiny a od dětství byl zvyklý na to spolu s bratrem a sestrou pomáhat rodičům s hospodářstvím. „Měli jsme šest hektarů polí a zvířata a prostě jsme museli pracovat,“ vzpomíná.
Když Václavovu strýci, krejčímu, zemřel syn, bylo rozhodnuto, že právě Václav se naučí jeho řemeslu. Přestěhoval se za strýcem do Plzně, absolvoval čtyřletou učňovskou školu a poté průmyslovou školu v Prostějově. Stal se z něj pánský krejčí a následně pracoval v Praze v pásové dílně, kde později působil i jako krejčovský mistr.
„Osud tomu chtěl, že jsem si shodou okolností namluvil dámskou krejčovou, švagrovou svého bratra,“ prozrazuje Václav s úsměvem. Jmenovala se Anežka a Václav se s ní oženil hned po vojně, v 50. letech. „Rozuměli jsme si a nikdy mezi námi nebyla zloba. Teď už jsem ale vdovec.“
Václav v mládí chodil do skauta a byl také mnohaletým členem Sokola. Dodnes se udržuje v kondici cvičením a každodenním protahováním. Dochází dvakrát týdně do denního stacionáře Kristián v Přešticích, kde se účastní různých aktivit, velice rád něco vyrábí nebo peče. K lékařům prý chodí, jenom když musí. A nakonec prozradil, v čem dle něj tkví tajemství dlouhověkosti: je to slušnost, skromnost a poctivá práce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
