Choreografie je jako vaše dítě. Mám rád, když jsou tanečníci kreativní, popisuje Jiří Bubeníček a zve na baletní festival
Někdejší sólista, baletní mistr a choreograf Jiří Bubeníček žije od svého dětství tancem. Už zanedlouho uvede v Praze první ročník mezinárodního baletního festivalu PRAGUE ON POINT. Proč je pro něj taneční umění i po letech na mnoha jevištích stále tak důležité? A jak vlastně vzniká taneční představení?
Mezinárodní baletní festival PRAGUE ON POINT bude mít v Praze letos premiéru a podle Jiřího Bubeníčka je na co se těšit.
„Velmi prestižní bude velké gala, na které přijedou hvězdy ze zahraničí. Na festivalu jsem začal pracovat už v létě minulého roku a je to spousta práce.“ Bylo potřeba nejen kontaktovat hosty ze zahraničí, ale také třeba zajistit tanečníkům speciální podlahu.
„Sprung foor je taková zvláštní podlaha, která je rovná, protože slečny tančí na špičkách, tak to musí mít rovné. Baletizol, to si půjčuji z Národního divadla, protože v Hudebním divadle Karlín se balet nedělá,“ vysvětluje.
Tancem žije Jiří Bubeníček od dětství. Díky moderním technologiím se i taneční prostředí podle něj proměnilo.
„Když vznikly mobily, tak se náš svět strašně zvětšil. Všichni se teď známe a ten tanec se strašně moc proslavil. Za mé éry ale telefony nebyly, nebyl YouTube, ale my jsme z toho tance viděli víc než dnešní tanečníci. Dnes je těch informací tolik, že se třeba na toho umělce ani nepodívají. Mám trochu strach, že se umění, ten kumšt toho umělce, trochu ztrácí. Pro mě je divadlo živé umění a příběh. Byla by škoda, kdyby byla jen ta technika, to už by pak byla sportovní gymnastika. Já miluji sport, ale my jsme umělci a vyjadřujeme věci od srdce, z duše a lásky.“
Jak vzniká choreografie
Vytvořit choreografii je podle Jiřího Bubeníčka velice složitá práce, během níž je potřeba jít za svou představou.
„Musíte poslouchat svoji intuici a co vás napadne, jít si za tím. Musíte popřít to svoje ego, protože ta malá opička vám furt v té hlavě říká - to nedělej, to není dobrý, nebo co si budou myslet? Na to člověk musí zapomenout, nechat na sebe působit kumšt a ono to pak jde samo. Já mám vždycky strašný strach, když je ten papír na začátku úplně prázdný. A najednou je za dva měsíce plný.“
Práce na choreografii je vždy intenzivní a někdy trvá příprava představení i několik let. „Je to doopravdy jak vaše dítě. Jsem ale nakloněný k tomu, když vidím, že to tanečníkům nepasuje, tak to změním. Ptám se ho, jestli má i svoje nápady. Je to vlastně spolupráce, i když jsem na to hodně připravený, jsem rád, když ti tanečníci jsou kreativní.“
Podle čeho si Jiří Bubeníček vybírá náměty pro své choreografie? Jaká chyba ho nejvíc posunula? Měl někdy krizi a chtěl toho nechat? Jak moc ho zasáhnou kritiky? A na co se v rámci festivalu PRAGUE ON POINT těšit? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
