Dá se vystoupit ze začarovaného kruhu rodinných vztahů? Režisér Marko Škop a herečka Jana Kovalčiková o novém filmu Láska

8. říjen 2026

Do českých kin vstupuje nový film Láska. Člověk si možná představí romantický snímek, který ho příjemně naladí, ale dostane úplně jiný zážitek. Je to psychologické drama o komplikovaných rodinných vztazích a o tom, jak nás může ovlivnit nedostatek lásky. V hlavní roli se představuje Jana Kovalčiková, kterou do studia Rádia Praha doprovodil režisér snímku Marko Škop.

Marko, včera jste měli slavnostní premiéru v Praze a dnes ráno jste říkal ve vysílání ČT24, že za vámi chodili lidé a říkali vám, jak moc se jich ten film dotkl. Co jste od těch diváků konkrétně slyšel? 

Že to otevírá některé věci, které jsou kdesi hlouběji, a že je to nutí se zamyslet. S takovými reakcemi jsme se setkávali i na slovenské premiéře a měli jsme takové malé turné po kinech. Teď probíhá i v České republice, takže už nějaké zpětné vazby od publika máme.

Zároveň bych to ale nechtěl nějak přeceňovat, protože jsou určitě i lidé, kteří ten film nepřijmou, protože je neosloví, a ti vám to samozřejmě nepřijdou říct. Ale na těch diskusích vždy velká většina diváků v kině zůstala a mnozí dokonce měli potřebu nejen klást otázky, ale říct nějakou svou impresi, svůj názor.

A ty reakce byly například takové, že jedna paní řekla, že ji film přiměl zamyslet se nad tím, jak ona sama přistupovala k výchově svých dětí. Někdo zase řekl, že ten film je absolutní odvar oproti tomu, co on zažil ve svém dětství. Někdo jiný zase říkal, že se mu to zdá být až příliš dovedené do krajnosti. Že něco takového ve svém životě vnímá, ale že je to trochu jako pod zvětšovacím sklem, až příliš. Takže ty výměny jsou různorodé, ale k nám se dostávají převážně ty pozitivní.

Marko Škop a Jana Kovalčiková

Jano, jaké pro vás je sledovat takhle náročný film s těmi diváky? A potom je třeba potkat a slyšet od nich, že v nich vlastně ta vaše práce, to vaše ztvárnění role opravdu zanechalo něco hlubokého.

Já i z divadla musím říct, že mám velmi ráda kontakt s diváky a velmi ráda cítím tu energii, která jde směrem k nám, ať už na jevišti, nebo v tomto případě, když jsem se dívala na ten film spolu s nimi. Tak mě na tom vlastně přitahovalo a líbilo se mi, že jdeme spolu, že dýcháme spolu a že ta atmosféra i v tom kinosále je taková, o které mám pocit, že ji ten film v sobě nese.

A co se týká nějakých diskusí nebo zpětné vazby či následného dialogu, tak pro mě jsou to vzácné momenty. A jak Marko řekl, mě neskutečně baví pozorovat, že ti diváci jsou po zhlédnutí toho filmu mnohem rychleji a otevřeněji schopní mluvit. 

Proto si toho filmu vlastně vážím, že v některých lidech něco zanechá. Reakce samozřejmě mohou být i jiné, ale ti, na kterých ten film něco zanechal, jsou pro mě najednou mnohem otevřenější. A to se mi jako herečce i jako divačce velmi líbí.

Když jsem to slyšel poprvé, že vychází film Láska, tak se přiznám, že jsem si taky myslel, že jde o nějakou romantickou komedii. Až potom jsem zjistil, že je to opravdu těžké psychologické drama. Ten kontrast byl tedy záměrný?

Marko: Ano. Protože já mám naději, že kdo se přijde na ten film do kina podívat, tak mu v jistém momentě dojde, proč se tak jmenuje. A asi bych tedy neměl příliš prozrazovat, asi jen tolik, že je to film o různých podobách lásky – tedy i nelásky nebo sebelásky, ale také skutečné lásky. A to vzájemné zrcadlení je tady velmi důležité.

Třicetiletá neuroložka Anna vyrůstala bez mateřské lásky, a tak se ji snaží získat od jiných. Jak se Jana Kovalčiková se svou postavou sžívala? Proč můžou být některé rodinné vztahy až parazitické? Co Marko Škopa lákalo na tématu mateřství? A jak se liší české a slovenské publikum? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.