Divadlo v Řeznické je opravdu na dotek. Umožňuje to daleko detailnější způsob hraní, myslí si umělecký šéf Jiří Š. Hájek

V Řeznické máte kolem 80 míst a diváky prakticky na dosah ruky. Co to s hercem dělá, když publikum sedí takto blízko?

Já nevím, co to dělá. Já to mám každopádně moc rád, měl jsem to rád vždycky. Člověku to umožňuje daleko jemnější způsob hraní, detailnější. Ten kontakt přináší pro ty inscenace něco specifického, něco osobitějšího, osobnějšího. Myslím, že je divákům umožněno víc nahlédnout k tomu herci nebo k tomu člověku jako takovému.

Předpokládám, že mnoho posluchačů si řekne, že v podstatě v každém divadle sedí diváci relativně blízko. Je to v Divadle v Řeznické nějak extrémně blízko?

Ono je to opravdu na dotek. Vzhledem k tomu, že my nemáme žádné kukátko, nic takového, vlastně první řada navazuje na jeviště, tak jste opravdu úplně na dotek. Když si herec stoupne těsně na tu forbínu, tak se diváka skutečně dotýká.

Mohl bych ho štípnout do lýtka v té chvíli.

Je to možný. Ale nedělejte to, prosím. 

Vy jste Řeznickou popsal slovy, že to je osobní fialový řez. Co to znamená?

Když my jsme nastoupili s Lukášem Pečenkou, on jako ředitel a já jako umělecký šéf, tak jsme se rozhodli do divadla vnést barvu, protože celkový vizuál byl dlouho černobílý. Ačkoliv tedy plakáty občas nějakou barvou zavoněly, ale hledal jsem něco, čím to drobně odlišit, ale nedostat se úplně jinam. Protože my navazujeme na to, co se v Řeznické dělo, pokračujeme v nějakých liniích, zároveň přece jenom to divadlo někam posouváme, někam vyvíjíme. A ta fialová barva svojí elegancí, svojí výjimečností, přinášela něco, co mě do toho strašně intenzivně sedlo. No a se slovem řez si rád hraji, také naše hlavní heslo je Neváhej a řezni.

Jiří Š. Hájek|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Kdybyste měl do Divadla v Řeznické pozvat někoho, kdo tam ještě nikdy nebyl, jakým představením by měl začít a proč? 

Já bych rád řekl, že se dá začít v podstatě čímkoliv, upřímně a není to vyhýbavá odpověď.

Já myslím, že to je naopak ta nejlepší odpověď.

Opravdu jsem schopný si stát za čímkoliv, a to včetně toho, co děláme teď jako novou tvorbu. My jsme tam druhou, respektive začínáme třetí sezonu, ale i ty věci, které jsme jako šéfové přebrali, tak furt jsou velmi dobré. Takže začít se dá opravdu čímkoliv a pokračovat by se mělo rozhodně čímkoliv.

Ale co je podle mě nejdůležitější, je ta blízkost a ta hra s tím detailem a jistá subtilnost těch věcí, kdy vám nejsou v uvozovkách naservírovány, ale dostáváte prostor o nich přemýšlet. I jste vlastně trošku víc součástí toho, co se děje na tom jevišti. Ačkoliv nejste vtahováni aktivně, tak vás to aktivně nutí být partnerem. A to si myslím, že je něco, co Divadlo v Řeznické umí a čím je velmi specifické.

Jiří Š. Hájek je autorem i režisérem hry Zahrádkář, která se zabývá komunikací a vztahem otce a syna, proč zvolil toto téma? Jaké reakce představení má? Proč je tato sezona nazvaná Teď mluvím já? A jak se vlastně od herectví dostal k režii? Poslechněte si celý rozhovor.