Evoluce nepočká, ukazuje na nové desce kapela Blitz Union. Druhé studiové album vznikalo čtyři roky
Zatímco kapela Blitz Union v Německu plnila kluby, na domácí půdě zůstávala dlouho skrytá. Elektro-rocková formace vydala v lednu druhé album Evolution, jedenáct skladeb o umělé inteligenci, kryptoměnách i o tom, kam se jako lidstvo posouváme. Do studia Rádia Praha přišel frontman Marek Kučera alias Mark Blitz a baskytarista Jan Šorm alias Schtorm.
Album Evolution je venku od ledna, co na té desce dnes, s odstupem těch pár měsíců, slyšíte jinak, než když jste ji vydávali? Jak ji zpětně hodnotíte?
Marek: Ty jo, možná zpětně ji hodnotím pozitivněji, než jsem ji hodnotil při jejím vzniku. Nebo při tom, když jsme to kompletovali. Nevím, jestli v tom hraje roli už nějaký zlomek nostalgie nebo něčeho takového, ale vlastně jsem s tím fakt extrémně spokojený. A proto možná celý ten vznik trval čtyři roky, což je na tuto dobu strašně dlouhý proces.
Jan: Já to trošku vnímám tak, že když jsme tu desku psali, tak některý ty texty mi přišly lehce jako sci-fi, jako že to trošku přeháníme, jako kdyby se blížil soudný den, hlavně s ohledem na tu umělou inteligenci. A ty písničky samozřejmě už jsou starší, než se ta deska vydá. Třeba Evolution možná mohla být napsaná třeba rok předtím, než jsme ji vydali. No a teď, když vidím, kam se ta umělá inteligence posunula, jak přetváří celý pracovní trh, tak si říkám, že ta deska je lehce taková vizionářská. I je to vlastně v těch textech, ta evoluce jako nepočká a fakt se hrozně rychle posouváme dál.
Vy říkáte, že ta evoluce není jenom o té společnosti jako takové, ale i o vás samotných, že i vás samotné vystihuje, jako kapelu a jako lidi. Co konkrétně se u vás změnilo? Jakou evolucí jste prošli, pánové?
Marek: Za ty 4 roky se člověk sám nějak v osobním životě i hudebně vyvine, takže určitě tato evoluce tam je znát. Já jsem vlastně aktuálně jediný bezdětný člen kapely, takže během těch čtyř let přišli na svět noví potomci, že samozřejmě to vnímání na ten svět v rámci té kapely se změnilo. Co se týče toho hudebního vnímání nebo skládání, tak myslím, že jsme do těch věcí šli už víc sebevědomě a možná jsme se nebáli víc experimentovat nebo být ještě víc sví než na té předchozí desce Absolution, kdy jsme možná trošku víc kalkulovali s tím, jak se to tomu posluchači bude líbit.
Dostali jsme se k tomu, že vlastně cílíte hodně na zahraniční publikum. Ale proč zrovna to Německo? Byl to záměr, anebo se to prostě stalo?
Marek: To se tak prostě stalo. Celý ten projekt jsme vykopli v Los Angeles na hudební konferenci a tam jsme narazili právě na našeho stále aktuálního manažera a vydavatele Manfreda Muellera. A tím pádem nás to potom přirozeně stáhlo do toho Německa, kdy využil svoji síť nějakých kontaktů a nějakých skills k tomu, aby nám našel bookingovou agenturu tam, publishera a nějaký PR lidi. A v tom Německu i díky tomu našemu žánru jsme tak nějak přirozeně zakotvili.
Jan: Pak přišly první festivaly a první tours, třeba s Lord of the Lost jsme jako předkapela jeli evropskou tour, to Německo zase fungovalo nejvíc. Vlastně ten Kolín byl největší.
Fungují písně na nové desce jako samostatné příběhy, nebo jde o nějaké propojené vyprávění? Někdy bývají označováni také jako čeští Rammstein, co na to říkají? Jak vnímají Eurovizi, která brzy začne? Jak kapela přijala účast dvou členů v show Zrádci? A na jaké koncerty můžou pozvat? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.