Festivalový zápisník Ľubomíra Smatany

Ukrajinské filmy nejsou na festival nasazené účelově. Jsou prostě kvalitní, konstatuje kritik Sladký

Hned čtyři ryze ukrajinské filmy se promítají na filmovém festivalu v Karlových Varech. Dalších několik filmů pak Ukrajinu popisují, ale vytvářeli je zahraniční producenti. Není překvapením, že snímky se nějakým způsobem dotýkají války. Přitom jsou natočené ještě před ruskou invazí na Ukrajinu.

Ukrajinské filmy nejsou snadné téma, jsou o válce, mnohdy naturalisticky podávané, takže Petr s Martinou, kteří právě vyšli z kina Čas, toho mají dost. „Zároveň to byl dobrý exkurz do situace nebo každodenního života několika dnů ve městě,“ říká Petr a Martina se přidává.

Čtěte také

„Třeba Mariupol, to bylo dobrý, že ho tady dávali. A že tady vůbec běží ukrajinské filmy. Možná jsou lidi, kteří si myslí, že na Ukrajině se v podstatě nic neděje a může to být celý vymyšlený.“

Karolína šla cíleně na film Klondike, závěrečných deset minut porodu na plátně muselo být strašné, protože Karolína je těhotná. „Problematika Ukrajiny nás zajímá, jako zdravotník každý den ošetřuji děti i rodiče – uprchlíky z Ukrajiny,“ vysvětluje.

Ukrajinské filmy nicméně nejsou na festival nasazené účelově jenom kvůli tomu, že jsou ukrajinské.

„Aktuální krize určitě zjitřila kontext, ve kterém vnímáme ukrajinské filmy, zároveň je třeba říct, že všechny ukrajinské filmy se v Karlových Varech i na zahraničních festivalech objevily kvůli svým nesporným kvalitám,“ konstatuje filmový kritik Pavel Sladký.

autoři: Ľubomír Smatana , prh
Spustit audio