Helena Třeštíková o 30 letech natáčení s Bárou Basikovou: Nikdy se nestylizovala, ani když na tom nebyla dobře

S Bárou Basikovou jste původně měla natáčet jenom pět let pro televizní cyklus Ženy na přelomu tisíciletí. Jak se z těch původně domluvených pěti let stalo těch třicet?

My jsme těch pět let opravdu točili a vznikl film, který byl potom vysílán v roce 2001 v České televizi. To se jmenovalo Bára B. (LIVE). A my jsme s Bárou byly dále v kontaktu. Po nějaké době jsem navázala spolupráci s producentskou společností Negativ a dohodli jsme se, že bychom ve sledování Báry pokračovali. Tak jsme pokračovali dále, no a pak z toho vznikl film, který se jmenuje Bára Basiková a je to vlastně dohromady 50 let jejího života. Protože tam máme ještě archivy dvacet let, takže takto celistvý tvar to je.

Co vás přivedlo k tomu se po těch pěti letech k příběhu Báry Basikové vrátit?

Protože jsme s Bárou byly ve velmi úzkém kontaktu a zdálo se mi, že její život je zajímavý, ona je zajímavá, je to nebývale autentická, upřímná a otevřená žena na to, že by se dala zahrnout do pojmu celebrita. Ale přesto je opravdu velmi neokázalá. A tak mě zajímalo sledovat život ženy, která pracuje a přitom vychovává děti, jak to všechno dohromady vlastně spojuje, jak se jí daří propojit osobní a pracovní život.

Helena Třeštíková|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Vy jste ostatně Liboru Boučkovi na Radiožurnálu v létě ve Varech říkala, že ta vaše zásada je, aby to bylo co nejpravdivější, nejautentičtější.

Ano. Myslím, že se to opravdu v tomto případě naplnilo stoprocentně. Bára se nikdy nijak nestylizovala a nechtěla vypadat jinak, než jaká je realita, včetně situací, kdy na tom nebyla úplně dobře a hroutilo se jí manželství třeba. O tom taky mluvila velmi otevřeně, i o svých různých problémech, takže to jsem velmi cenila.

Dokáže vás Bára Basiková po těch třiceti letech ještě něčím překvapit?

Dá se říct, že každý lidský život přináší nové a nečekané věci, takže určitě by mě něčím překvapit dokázala.

Já si říkám, jestli ta blízkost může nějak měnit tu odpovědnost za ten film, který o tom protagonistovi vlastně vytváříte.

My jsme měly s Bárou od začátku dohodu, ale to mám se všemi lidmi, se kterými točím, že ten definitivní tvar uvidí a bude mít možnost samozřejmě říct, že tam něco nechce. Ale Bára to viděla a nic nevynechala.

V tom filmu jsou i její děti, které během toho natáčení vyrostly. Jak se měnila jejich možnost říct vám, že už je to i jejich příběh a toto už třeba ukazovat nechtějí? 

Ony se moc před kameru nehrnuly. Když jsme tam byli a točili jsme, tak samozřejmě jsme je natočili a samozřejmě to potom taky ony viděly ještě v té přípravné fázi a mohly případně taky se k něčemu vyjádřit. Ale spíš se drží zpátky.

Ale zajímavý byl ten nejmladší syn, kterému teď bude 18. Toho jsme tam natočili občas v takových situacích, kdy zlobil, odmlouval nebo se tak jako různě ksichtil. A když to viděl na té projekci pro rodinu, tak mi Bára říkala, že ji potom objal a říkal: Maminko, ty jsi tak úžasná. A já jsem byl takový hajzlík. Takže se omluvil.

Proč se některé písně Báry Basikové do filmu nedostaly? Jak Helena Třeštíková s dokumentárními filmy začínala? A jak práce na takovém snímku vypadá? Poslechněte si celý rozhovor.