Helppes už 25 let mění životy lidem s postižením. Psi dokážou víc, než si myslíme, říká s jistotou Zuzana Daušová
Zuzana Daušová založila organizaci Helppes, která jako první v České republice i v celém regionu bývalého východního bloku splnila nejvyšší mezinárodní standardy v oblasti výcviku asistenčních psů. Lidem se zdravotním postižením pomáhají najít a vycvičit psího parťáka už čtvrt století, za tu dobu bylo umístěno téměř 350 čtyřnohých asistentů.
Organizaci jste zakládala v době, kdy se u nás mluvilo především o vodících psech pro nevidomé, ale vy jste šla tou jinou cestou. Jak se to stalo?
Stalo se to tak, že já jsem měla psí školu od 90. let, protože jsem k tomu pořád inklinovala, chtěla jsem cvičit psy, takže v momentě, kdy to bylo možné, tak jsem si založila školu a v rámci té jsem cvičila psy vodící.
A v tom roce 2000 už jsem věděla, že se ve světě cvičí psi pro jiná postižení, pro lidi na vozíčku, pro lidi neslyšící. A tady se cvičili pořád jenom psi vodící a někteří nebyli vhodní pro tu práci, přesto k té práci byli vlastně těmi podmínkami, těmi školami donucení. Tak jsem si řekla, proč by nemohli mít i lidi u nás s jiným postižením pomoc od psů. Tak pak jsem vlastně založila Helppes.
Jak těžké bylo ostatním vysvětlit, že pes může pomáhat i lidem s jinými typy postižení?
To nebylo až tak těžké, protože ty lidi se vlastně začali hlásit sami, sami začali mít zájem. Je pravda, že v té době, kdy jsme začínali, tak ještě nebyla žádná možnost konzultací se zahraničními školami, takže jsme si vlastně na ty metodiky museli přicházet sami. Protože jsme tady předali prvního psa pro epileptika, prvního psa pro neslyšícího v republice, museli jsme vyvinout metodiku na výcvik psů pro diabetiky, ale zase to byly výzvy, jiné typy výcviku a já mám výzvy ráda.
Vy jste celý život obklopená psy, je něco, co vás na nich po těch letech pořád nepřestává fascinovat?
Určitě ano. Pořád si myslím, že jako lidi úplně neznáme ty možnosti těch psů, zejména třeba co se týče pachových prací, tam ty možnosti jsou pořád. Ti psi ukazují, že dokážou víc, než my lidi si myslíme, v takové té empatii a v tom přemýšlení.
Stalo se nám třeba, že jsme měli klientku, která je vozíčkářka, vyjela si s asistenční fenkou na procházku v zimě navečer. Psovi nedala postroj, nevzala si mobil, takže vlastně porušila všechno, co porušit mohla. A měla těžký elektrický vozík, ten jí ustřelil a spadla do příkopu. Nohy jí zůstaly v potoce. Je pravda, že ona má ty nohy mrtvý, takže jí to nezáblo, ale samozřejmě by to asi nedopadlo dobře, kdyby tam ležela dlouho.
Ta fena nebyla nikdy učená přivolávat pomoc, protože ona to nepotřebovala. Ta fena ji chvilku obíhala a utekla opačným směrem než domů, takže ona ještě zděšená, kam ten pes běžel. Ta fena doběhla do hospody, z té hospody ji asi čtyřikrát vyhodili, protože tam přišel umolousaný pes, který nebyl označený. Až těm chlapům u toho pultu to naštěstí došlo a vydali se za ní. A vlastně takto přivedla pomoc.
Proč ten pes to udělal, proč se takto zachoval, je prostě záhadou. Ona se zachovala líp jak mnoho lidí, ale proč to udělala, to je prostě něco mezi nebem a zemí, co nejsme schopný vysvětlit.
Jak se k výcviku psů vůbec dostala? Jaký byl její první pes? Proč není pro žádné plemeno přínos, když se stane módním? Jak pozná, že k sobě klient a pes patří? Jak takový výcvik psa probíhá a v jakých prostředích se musí umět pohybovat? A jak může veřejnost organizaci Helppes podpořit? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
