Hlas, to jsme my. Každý může zpívat a každého má smysl to učit, říká Pavla Fendrichová
Někteří přestali zpívat v pubertě, někteří po první kritice. Pavla Fendrichová se už mnoho let věnuje tomu, aby lidem jejich hlas vrátila. A také jim pomáhá odhalit jejich skrytý potenciál. Co všechno lze získat lepší prací s hlasem?
Zpěvačka, sbormistryně a průvodkyně krajinami hlasu Pavla Fendrichová popisuje práci s hlasem jako prozkoumávání krajiny. I proto, že má pocit, že lidé svůj hlas oplocují na nějakém prostranství a myslí si, že to je celý jejich hlas. Za plotem to ale teprve začíná. Co je za tím plotem?
Někdy si to hřiště strašně zmenšíme, vlastně to, co si myslíme, že náš hlas je. Často se zpěváci pohybují v nějakých nižších polohách, moc nevykračují z té své komfortní zóny. A já si myslím, že za tím plotem se můžeme potkat sami se sebou, se svým hlasem, protože hlas, to jsme my. A tam se můžeme začít dotýkat nějakého skrytého potenciálu, který v nás je. A moje zkušenost je, že když se ho lidé začnou dotýkat, začnou se s ním seznamovat, tak je to proměňuje nejenom jako zpěváky, jako mluvčí, ale také se to dotýká jich jako lidí. A často dochází k velkým změnám, uzdravením, ať už třeba fyzického těla nebo nějakých psychických onemocnění.
Někde jste říkala, že máte zakoupenou krabičku kapesníčků pro případ, že by došlo k nějakému psychickému rozpoložení, které by mohlo vyvolat slzy na vašich lekcích. Jak často se stává, že hodina zpěvu přejde do čehosi terapeutického?
Čtěte také
Jsem teď čerstvá absolventka výcviku Hlas mezi hudbou a terapií. A vlastně se dá říct, že pokaždé nebo skoro vždy se dotýkáme něčeho na rozhraní. Vždycky, když pracujeme s hlasem nebo zpíváme nějakou píseň, tak je tam nějaká terapeutická vrstva. A to, že si dovolíme slzy… Někdy si je dovolím i já, někdy pláču, jsem dojatá vlastně i s mými klienty, takže ty kapesníčky tam mám často i sama pro sebe. Stává se to. Zrovna třeba včera se to stalo. Někdy já se vlastně hodně snažím o to, aby se se mnou moji klienti a studenti cítili bezpečně.
Existuje typ člověka, kdy si řeknete, že to nemá smysl ho učit zpívat?
Nemůžu úplně říct, že každý zpívat umí. Já si myslím, pokud tam není nějaká fyziologická překážka, že každý zpívat může. To je možná důležité říct. Určitě se v tom můžeme zlepšovat, určitě se to můžeme učit, můžeme se tím zabývat. Tato otázka odporuje mému nastavení, protože já si myslím, že to má smysl s každým člověkem, opravdu úplně s každým. A možná jsem se někdy setkala s tím, že se třeba vyskytly v procesu výuky nějaké překážky. Třeba ten člověk ještě na to nebyl připravený. Ale má to smysl určitě vždy zkusit.
Jak hodnotí práci s Vojtou Dykem na projektu Mše od Leonarda Bernsteina? Jak se zlepšit ve zpěvu jako laik? A jak o svůj hlas pečuje hlasový profesionál? Poslechněte si celý rozhovor s Pavlou Fendrichovou!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
