Hra Prádelna v Brooklynu je geniálně napsaná. Tátu jsem svou dvojrolí rozbrečela, říká herečka Kateřina Zapletalová

Premiéra hry Prádelna v Brooklynu proběhla 25. května. O čem to je?

Je to vlastně místo, kde se setkávají úplně obyčejní lidé. Ještě je vlastně hrozně hezká ta metafora toho, jak se tam pere prádlo, tak tím se vlastně perou ty cizí osudy, ty cizí životy. U nás to není tak populární, myslím ty prádelny, ale v New Yorku je to hodně. Málokdo má svoji pračku, aspoň z toho, co vyprávěla moje kolegyně Nikol Kouklová, která tam nějakou dobu žila. 

Takže to je takové místo, kde potkáváte spoustu těch obyčejných příběhů, nosíte tam ty svoje příběhy. Vytváříte si vztahy nejen s těmi lidmi, které tam potkáváte, ale i s těmi lidmi, kteří tam pracují. Je to jako chodit do malého řeznictví, nejdřív je to takové oťukáváním a za pár měsíců už se vás ptají, co si objednáte, co vaříte, s čím to děláte. Tak přesně tak podle mě fungují ty prádelny.

A je to tedy víc komedie, nebo spíš bolavý lidský příběh?

Je to hodně na hranici. Je to teda geniálně napsané. Autor John Patrick Shanley má Pulitzerovu cenu, dokonce i Oscara. Takže v psaní těch scén je fakt geniální. A tady se to krásně propisuje, že i ti diváci, když dostanou krásnou, jemnou úvodní scénu, vlastně v něčem vtipnou, v něčem bolavou, pak přijde taková celkem rána v té druhé scéně a ta třetí je zase velmi vtipná a je na těch divácích úplně vidět, jak jsou rádi, že se můžou zasmát, že si můžou ulevit. Že to fakt chodí v těch momentech, kdy to ty lidi potřebují. A to jsem zas u tolika her neviděla. Tohle je fakt fascinující, jak to vlastně krásně na ty lidi působí.

Kateřina Zapletalová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Na scéně jsou sice tři herci, ale jsou tam čtyři role. Tu jednu navíc hrajete vy, protože tam máte dvojroli sester, dvojčat. Co to pro herečku znamená, když se musí takto přecvakávat v průběhu jedné hry? Protože jestli jsem to pochopil dobře, tak ony mají dost rozličné povahy.

Úplně, což je vlastně dobře v tom, že se to pak líp odděluje i pro diváka. Vlastně v první půlce je jedna sestra, v druhé půlce je druhá sestra. Každá z nich má jednu scénu. Ona celkově ta hra má pět scén, takže dvě z toho jsou vlastně s těmi sestrami. V tom je to jednodušší, že tam herec má ještě tu pauzu, během které se vždycky může naladit na tu druhou sestru. Ale Roman Zach tam dopsal takový prolog a epilog, na začátku a na konci, kdy hraji jako mix těch postav, že nevíme, která ta sestra to přesně je. A to je zajímavé.

Vy jste mi mimo mikrofon prozradila, že váš tatínek neměl původně úplně pozitivní přístup k herectví.

Ale ne, to měl, jenom mi prostě prozradil, že když chci být princezna, tak nemůžu být princezna, nebo že nepotkám živou princeznu, protože to jsou všechno herečky.

Ale vy jste zase na druhou stranu pak řekla, že dneska je vaším největším fanouškem. Co říkal na tento výkon?

Řekl, že jsem ho rozbrečela a že to byla ťafka.

Tak to je ale krásný. To je možná největší vyznamenání, jaké herec může dostat.

Jo, to jo.

Honza Chlaň a Kateřina Zapletalová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Jak se od sebe sestry liší a jak si je pracovně pojmenovala? Ve hře vystupuje spolu s Romanem Zachem, který současně hru režíruje, jak to zkoušení vypadalo? Cítí se svobodněji před kamerou nebo v divadle? Co jí dalo natáčení seriálu ve vojenském prostředí? Co by si přála zahrát? A na co by diváky ještě pozvala? Poslechněte si celý rozhovor.