Jak jsem zjistila, že skleróza může být užitečná věc

Tak vás zase zdravím. Tenhle příspěvek nebude tentokrát úplně o zážitcích z natáčení, ale podělím se s vámi o historku, která se mi nedávno stala na výstavě s názvem Rohanský ostrov: nový Karlín?

Domlouvala jsem s Markem Váchou (mluvčím Institutu plánování a rozvoje) jeden telefonát do vysílání. To je takový krátký rozhovor po telefonu. Chtěli jsme k tomu známého popularizátora architektury Adama Gebriana, určitě vám to jméno něco říká. Marek je pohotový a rozhovor s Adamem rychle zařídil. Uběhlo asi 14 dní, a co se nestalo, píše mi Marek. Jistě mi odpustí, ale pro lepší představu, budu jeho zprávu citovat.

„Pár dní nazpátek jsme si volali kvůli rozhovoru u vás v rádiu a vám se povedlo tak krásně zkomolit jméno Adama Gebriana na Dana Geribana, že jsme z toho udělali interní vtip a tento fiktivní odborník se dostal i do oficiální tiráže nové výstavy v CAMPu. Díky a doufám, že se nezlobíte.“

Upřímně jsem se tomu zasmála a v domnění, že jméno zkomolil náš moderátor Olda (na tyhle věci má totiž speciální schopnosti) jsem nakráčela odhodlaně do studia, kde Olda právě vysílal. Trošku teatrálně jsem mu vynadala za přejmenování tak známého jména, ale k mému překvapení, na mě Olda jen vyděšeně hleděl (ten pohled nezapomenu).  Vypadal, že vůbec nechápe, oč běží. Nechala jsem to být a čas plynul. Za pár dní se mi ozvala kolegyně z rozhlasu. Prý byla v IPRU na tiskovce k nové výstavě a slyšela vynikající historku o tom, jak jedna redaktorka zkomolila jméno Adama Gebriana na Dana Geribana a že je to fakt povedenej fór. Trošku jsem se nad tím pozastavila. Jak jako redaktorka? Jak zkomolila? Vždyť to byl náš Olda?

Asi týden na to jsem shodou náhod jela natáčet s Markem Váchou reportáž. Hned na úvod jsem se omluvila za vzniklou situaci, načež říkám: „Ono se to občas stane, že moderátor splete jméno.“ Marek na mě chvilku koukal a pak z něj vypadalo: „Ale to jste byla vy Sabino! Při domlouvání toho rozhovoru jste do telefonu řekla, že chcete udělat rozhovor s Danem Geribanem.“

Čtěte také

Celé historce jsme se nakonec zasmáli. Já jsem se jen utvrdila v tom, že moje paměť je někdy dost děravá a Oldovi jsem se pochopitelně omluvila. Vypadalo to asi takhle: „Oldo, víš, kdo zkomolil tehdy to jméno toho architekta? Já.“

Vaše Sabina <3
#letajiciredaktorka

Spustit audio