Jaká bude 144. sezona Národního divadla? Pestrá, multižánrová a esteticky různorodá, slibuje ředitel Jan Burian

Dnes vyvádíte Národní divadlo z jeho budov na Střelecký ostrov, ze kterého je na historickou budovu nádherný výhled. Předpokládám, že dostat lidi do Národního divadla problém není, je ale těžké dostat Národní divadlo mezi lidi?

Není, my z toho máme už hezkou tradici, která vznikla tak, že jsme to nemohli pořádat na piazzettě Václava Havla, tak jsme se přesunuli na Střelecký ostrov a zjistili jsme, že tam je to daleko šikovnější. Zejména proto, že chceme, aby přišly i maminky s dětmi, protože je první školní den, a babičky s dětmi, prostě všechny generace. A tam je to bezpečnější, klidnější a je tam víc místa. Myslím, že naši diváci, a nejenom oni, se už na to těší, protože kromě toho, že se budou moci potkat s umělci Národního divadla a zúčastnit se nějakých rozhovorů s nimi, nechat si podepsat, co chtějí, tak je tam spoustu atrakcí, které samozřejmě normálně v sezoně nepořádáme.

Máte tam divadlo pro děti, akrobacii, scénografickou dílnu, ukázky baletu, večerní koncert. Je právě takto žánrově otevřené Národní divadlo i vaší představou moderní první scény?

Čtěte také

Budova, která se stala symbolem české kultury. Víte, že Národní divadlo má celkem pět opon?

Víte, já na evropském divadle a na Národním divadle, které je jedním z největších, ne-li největší divadelní producent v Evropě, mám právě rád tu různorodost, pestrost a otevřenost. Já si myslím, že to nějak bytostně souvisí s demokracií, se svobodou a s tolerancí. A že na divadle a na životě je krásné, že jsme různí, a přesto spolu jsme schopni vést dialog. A někdy je ten dialog třeba chvíli konfliktní a někdy je naopak přátelský, ale vždycky hledáme cestu, jak v tom dialogu pokračovat.

A to je dáno už tou strukturou a programem Národního divadla. Národní divadlo každou sezonu uvádí kolem 100 inscenací, protože my vždycky mluvíme o tom, jaké budou premiéry samozřejmě, to znamená, co bude nového. Ale je potřeba vědět, že my kromě toho, že připravujeme nové inscenace, tak spoustu inscenací hrajeme 5, 10, 15, 20, 30, ale taky 40 let, takže Národní divadlo i v tomto směru je pestré, multižánrové, esteticky různorodé.

Běsi, Antigona, Moc bezmocných, Trpaslík, Smrt v Benátkách, to je poměrně temný obraz člověka i společnosti v těchto hrách. Národní divadlo v roce 2026 a ve své 144. sezoně ale není pesimistické, ne?

Národní divadlo jako instituce není pesimistická, nebude a vlastně nikdy nebyla, protože dokud hraje divadlo a dokud můžeme zobrazovat prostřednictvím jednání herců jednání lidí, tak je svět v pořádku. Když se podíváte na historii Národního divadla, není příliš období, kdy se nesmělo hrát. Je mnoho období, kdy se hrálo buď pod cenzurou, anebo za druhé světové války se taky divadla zavřela. Ale divadlo, co si pamatuje třeba moje generace, byl vlastně ostrov svobody, kde prostřednictvím metafory se říkaly věci, které normálně byly třeba ideologicky nepřípustné nebo skrývané.

Takže v tomto směru ta tradice Národního divadla a divadla vůbec zůstává. Vy jste jmenoval část toho repertoáru, my taky budeme hrát Čertovu stěnu a muzikál Sweeney Todd, který je sice horor, ale přece jenom zábavný. A budeme hrát taky Giselle a Pelleas a Melisanda, takže ten repertoár je velmi pestrý a široký.

Jaká je návštěvnost Národního divadla? Stihne se Nová scéna zrekonstruovat do jeho odchodu z postu generálního ředitele? S jakým předstihem se plánuje repertoár Národního divadla? A má politik, který veřejnou kulturu prostřednictvím svého resortu financuje, právo mluvit do jejího obsahu? Poslechněte si celý rozhovor.