Jsem sběratel momentů. Chci vytvářet věci, které zůstanou dalším generacím, vypráví vítěz Ceny Czech Grand Design Jiří Krejčiřík
Za kolekce svítidel a hudební nábytek získal letos Cenu Czech Grand Design. „Pro nás tvůrce to určitě znamená ocenění naší práce odbornou veřejností, což je vlastně takový nějaký potěšující kredit, který z toho plyne,“ říká Jiří Krejčiřík.
Nejprestižnější designérské ocenění v České republice má samozřejmě velkou váhu i pro klienty, kteří s ním spolupracují. „Pro spoustu lidí je to nějaké razítko, že oslovují ke spolupráci někoho, kdo je vlastně dobrý, protože o tom rozhodla odborná obec,“ myslí si Jiří Krejčiřík.
Jeho portfolio je poměrně široké, primárně se ale zaměřuje na produktový design, nábytek i svítidla. A právě ta hrála v jeho vítězství velkou roli. Oceněn byl mimo jiné za kolekci svítidel Emílie a Emil.
„Vznikla pro firmu Modernista, která má práva na vytváření reprodukcí autorů z období první republiky. A já jsem chtěl vytvořit produkt, který bude navazovat na to jejich portfolio. Majitelka paní Wichterlová to komentovala, že jsem první žijící autor, se kterým spolupracují.“
Inspirací mu byl kubismus a také art deco. „Nechal jsem tam takový drobný odkaz k estetice první republiky, ale zároveň ty věci působí současně a fungují v nynějších interiérech. A to jméno Emilie, Emil je taky záměrně spjaté s tím obdobím první republiky,“ dodává.
Věci, které vydrží
Jako designér je i dobrým pozorovatelem, všímá si detailů, což prokázal hned po vstupu do naší karlínské rozhlasové budovy.
„Já jsem takový sběratel momentů, atmosféry, hodně mě zajímá architektura a myslím si, že tím pozorováním si tvořím takový podvědomý fond, ze kterého potom určitě čerpám.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.