Když fotím pražskou záchranku, jsem neviditelná. Ve Volmanově vile naopak vytvářím příběhy, popisuje Alžběta Jungrová
Fotografka Alžběta Jungrová představuje ve Volmanově vile v Čelákovicích výstavu Bez konce a začátku, imaginární příběhy inspirované historií domu vznikaly dva roky. Současně pracuje na rozsáhlém dokumentárním projektu o pražské záchranné službě, která příští rok oslaví 170 let existence.
„Jsem takový pohádkář, takže když jsem vešla do toho domu, tak mě okamžitě napadaly příběhy a momenty a spoustu věcí, co se tam mohlo stát a nestalo,“ vzpomíná na návštěvu Volmanovy vily Alžběta Jungrová. Výsledkem dvouleté práce je série fotografií, která podle ní vytváří paralelní historii domu.
Podobně jako na předchozích výstavách i zde experimentuje s materiály a instalací. Vedle klasických tisků totiž využívá sklo, keramiku nebo průsvitné textilie, na nichž fotografie doslova splývají s architekturou vily. „Ta fotka není jenom samotná fotka, ale i její instalace může pro toho diváka přinést další emoce a pocity. Vytvářím takovou virtuální realitu mým snovým světem,“ vysvětluje.
V minulosti byla jejím hlavním zaměřením dokumentární a reportážní fotografie, cestovala do Pásma Gazy, Bangladéše, Pákistánu nebo Kambodži.
„V určitém věku jsem byla psychicky i fyzicky tak vyčerpaná, začnete v sobě řešit, kde jsou jaké hranice. A já jsem měla potřebu spíš ze sebe vydávat než zaznamenávat. Přišla prostě potřeba té výtvarné tvorby.“
Kniha o pražské záchrance
Dokument ale neopustila, což dokazuje i její nynější projekt s pražskou záchrannou službou. „V dokumentu chci být neviditelná. Ve výtvarných projektech jsem naopak režisér, který musí všechno ukočírovat dohromady. Kdybych neměla balanc těch dvou světů naproti sobě, tak by to bylo skoro neúnosný.“
Příští rok oslaví Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy 170 let existence, k tomuto výročí by měla vzniknout i speciální publikace.
„Chci udělat krásnou knihu, protože ta záchranka si to strašně zaslouží. Už rok a půl fotím a další rok budu. Jdu napříč všemi odvětvími, byla jsem na call centru, jezdím se záchranáři, s doktory, byla jsem se podívat, kde se opravují auta. Je to strašně zajímavý a opravdu ta práce je neskutečná. Jsem úplně nadšená a strašně hrdá a pyšná na tu záchranku.“
U jakých situací se záchranáři byla? Jakou fotku by nikdy nevydala? Proč je těžké sehnat správné modelky? Proč na výstavu ve Volmanově vile sháněla látky ve Švýcarsku a jak proces tisku vypadal? Jak v dnešní době rozeznat AI fotku? A jak vzpomíná na své reportážní cesty? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
