Leonardo DiCaprio, Brad Pitt i Tom Felton. Novinářka Monika Zavřelová o zákulisí rozhovorů s hvězdami

Když jsi v Cannes vešla do apartmá, kde seděli Brad Pitt a Leonardo DiCaprio, co ti běželo hlavou?

Tady asi nemůžeme živě pípat. Nechtěla bych tady způsobovat nějaké pokuty. Takže doplňte si tam na úvod nějaké to pípání. A potom mě napadlo, že je to vlastně neskutečné, že mi je 25 a mám příležitost mluvit asi s největšími muži světové kinematografie.

A pamatuješ si, co jsi jim řekla jako úplně první, když si tam vešla? Jak probíhalo to seznámení? Jestli to vlastně nemáš trošku v mlze, protože si dokážu představit, že to jsou takové vzpomínky, které potom trošku zmizí.

Nezmizí. Toto si pamatuji úplně přesně a možná posluchače trochu překvapí, v případě rozhovorů s takto velkými hvězdami to úplně nefunguje tak, že bys přišel do toho hotelového apartmá a tam na tebe čekal ten Brad Pitt nebo Leonardo DiCaprio, podal jsi jim ruku a řekl jsi: „Ahoj, já jsem Monika ze Slušovic, já jsem tady přijela dělat rozhovor.“ Tak to úplně nefunguje, i když by to bylo hezké.

Tohle je zrovna typ rozhovoru, kde nás je víc a kde vlastně ani neprobíhá žádné velké představovací kolečko. Prostě si tam sedneš, oni tam přijdou, přivedou je tam nějací PR agenti, dost pravděpodobně z jiné místnosti, z jiného rozhovoru, a pak se ptáme. Jediné, co tady byla výhoda, že nás tam nebylo tolik a mohla z toho vzniknout taková příjemná rozhovorová beseda. Všichni jsme se dopředu domluvili, na co se budeme ptát, abychom z toho ty naše výstupy měli co nejlepší. Ty výstupy si nemůžou konkurovat, protože jsme byli každý z jiné země, často úplně z jiného trhu, Evropa, Amerika, Asie. 

Monika Zavřelová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Někdy se oni sami zeptají, odkud jsme a jak se jmenujeme. A často se to stává právě tady u těch velkých hvězd. To vždycky člověka potěší. A možná to taky znáš sám, nestává se úplně často, aby ti do studia přišel host, který se na tebe připraví, nebo se tě aspoň na něco zeptá. A když se to stane, je to fakt hezký.

Zažil jsem to jednou, bylo to velice příjemné. A říkala jsi jim, že jsi ze Slušovic?

Slušovice jsem vynechala, když jsme na tom Rádiu Praha, tak tam jsem řekla Prahu.

Jak to vlastně vznikne, že se k takovému rozhovoru člověk dostane?

Stará se o to PR těch filmů a těch projektů. Je to jedno, jestli u herců je to film, u muzikantů to bude nová deska a podobně. Takže toto se většinou děje v rámci velkých press junketů, které jsou přidružené k premiérám těch filmů, anebo i k různým festivalům.

V tomto případě to bylo v Cannes. No a potom si pozvou různá média z různých zemí, která se z jejich pohledu, a žijeme v době, jaké žijeme - podle čísel, zdají relevantní. Takže o kvalitu práce tady kolikrát tak nejde. Nechci úplně kritizovat své kolegy, ale protože jsou zahraniční a úplně se to k nim nedostane, tak můžu.

Často pak dochází k tomu, že zatímco by tam třeba mohlo jet více českých novinářů, kteří by si toho cenili a kladli by otázky, které by byly jaksi hodnotnější. Máš tam potom více takových novinářů z větších trhů, kteří se ovšem ptají na otázky typu Jak se vám natáčelo? nebo taky oblíbená historka z natáčení. A to je prostě fakt škoda, když na tyto lidi máš pár minut. 

Vojtěch Přívětivý a Monika Zavřelová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Jak se připravit na rozhovor s někým, kdo už slyšel snad úplně všechny otázky? Bývá stanoven kromě času rozhovoru i okruh otázek, případně zakázaná témata? Proč někdy není potřeba za každou cenu položit originální otázku? Jak vzpomíná na Toma Feltona? Jaké má ohlasy na své rozhovory? A jak moc kritická sama k sobě je? Poslechněte si celý rozhovor.