Leoš Mareš: Není třeba velkých projektů, užívám si jakékoliv moderování. Sociální sítě mi ani po roce nechybí

Já jenom předešlu, že my si tykáme, protože se známe přes 30 let. Když jsem slyšel tu písničku s tebou a s Karlem Gottem, tak jsem si říkal, že to je asi jeden ze splněných snů. Ale vzpomínám si na chvíli, kdy jsi šel s tím úplně prvním singlem, kde byla 3 slova. Nahrál jsi ho tenkrát u zvukařského gurua v Berouně, u Ládi Žáka. Měl jsi asi 10 těch singlů a rozdal jsi je diskžokejům, aby je hráli. Bylo to tak?

Jak to víš? No tak ty jsi tady v úvodu řekl takový slovo, který občas někdo se mnou spojí a to slovo zpěvák. Vlastně tento singl a pak ty další, to byl takový sen, který jsem ani neměl. Já jsem ze stejného těsta jako ty, jako „rádiáci“ obecně, prostě já jsem vždycky snil o tom, že budu uvádět hvězdy, že budu s hvězdami dělat rozhovory. Teďka tady zněl hlas Karla Gotta. To byl můj sen, že budu tam, kde stojíš ty, a tam, kde sedím já, bude sedět Karel Gott. To se mi splnilo a toto je takový bonus.

Prostě jsem dostal příležitost vydat album. Říkám: dobře, napíšu nějaký texty. Nejsem žádný básník, ale udělal jsem nějaký svoje texty, nějaký myšlenky a zbytek je historie. Česko mě pak svého času kolem roku 2001 poznalo jako zpěváka, jako toho blázna v kožichu. A asi mi to přišlo úsměvné, ale byla to součást toho příběhu. A zase naopak to podpořilo tu odvěkou touhu někomu něco dokázat nebo pořád vlastně někomu něco dokazovat a o něčem přesvědčovat.

Olda Burda a Leoš Mareš|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

A když si vezmu tvůj moderátorský začátek, tak někde jsem se dočetl, že v nějakých 17, 18 letech, ale zdá se mi to pozdě. Nebylo to dřív?

Nebylo, nebylo, to byly ty začátky. Tenkrát vlastně byla 90. léta, moderátor jako moderátor začínal. Ta profese nebyla, neexistovala, jak to dneska známe. Takže já jsem mohl mluvit maximálně v nějaké tělocvičně. Tam, kde byl mikrofon prostě. Byl jsem v Německu v hasičské zbrojnici na výměnném pobytu a tam měli mikrofon. Byl jsem na nějakém tanečním táboře v létě. To jsem snad nikdy nikde neříkal. Teď mi to normálně vyjelo z minulosti, ta vzpomínka. A tam měli zapojený mikrofon u nákladního auta a to mě přitahovalo jak lucerna můru. Že mi ho dají a najednou se něco stane, to kouzlo, že vlastně dostaneš ten Arabelin prsten a všichni budou poslouchat, co budeš říkat.

Ale ty už jsi zažil asi úplně všechno, co sen moderátora může obsahovat. Televize, vlastní show, 27 let v rozhlasovém éteru s Ranní show.. Je něco, co by sis chtěl splnit? Protože já si vzpomínám, když jsme spolu mluvili asi před nějakými 15 lety, tak jsi mluvil o nějakých talkshow typu Larry King. Zůstává to ještě?

To vyvanulo, tento sen vyvanul. A jak se říká - běda člověku, když si splní všechny svoje sny. Tak já bych nechtěl říct, že jsem si všechno splnil, ale hodně toho opravdu už mám za sebou a já se teď spíš soustředím na to, že si užívám ten fundament toho, co děláme.

Třeba jsem tady s tebou a dělá mi to hrozně hezky. Takže není potřeba velkých projektů. Aspoň teď jsem v této fázi života a stačí mi prostě ta běžná rutina. Já jsem si zrušil takovou svoji klasickou lednovou dovolenou, měl jsem ji vždycky první lednový týden. Chtěl jsem do práce, chtěl jsem být v napojení, v režimu, jakýkoliv moderování mi dělá teď hezky.

Spolu jsme minulý týden moderovali ples, maturák, já bez nároku na honorář. Já tam byl šťastný, takže vlastně i ta nejmenší příležitost něco někde moderovat je pro mě vlastně osvěžující a mám to rád.

Leoš Mareš|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Ty jsi byl králem českého Instagramu, 1,2 milionu odběratelů. A pak jsi to ze dne na den položil. A zjistil jsi, že se bez toho dá skvěle žít a že je to až osvobozující.

Myslel jsem si, že sociální sítě nejsou pro mě, ale pak jsem spadl do té jámy, která je samozřejmě opojná. Ona tě láká na ten dopamin, rychlý, levný, že prostě dostáváš ty lajky a lidi ti říkají, jak si úžasný, tak to samozřejmě chceš, to tvoje ego chce. Takže se mi to moc líbilo. A jak se říká, odříkaného největší krajíc.

Takže od nulového světa sociálních sítí jsem byl úplně celý v tom ponořený. No a díky okolnostem jsem se z toho dokázal vymanit. Ale je vlastně potřeba říct, že já jsem to jako neplánoval, zažil jsem takový profesní neúspěch, který byl hodně bolavý, trápil mě a odešel jsem z těch sociálních sítí.

A zjistil jsem, že mi to nechybí. To mě překvapilo. Teď už je to přes rok, co jsem nebyl na sociálních sítích a je to super, ale zároveň chci říct, že to neznamená, že se tam třeba nevrátím nebo že bych třeba někomu říkal, aby mě následoval. 

Jak vznikla spolupráce s Karlem Gottem? Kde získal svůj první kožich? Produkčně se podílí na koncertech zpěváka Drupiho, jak se do nich promítne česká stopa? Kvůli komu začal cvičit? A proč venčí psa bez telefonu? Poslechněte si celý rozhovor.