Místo motoru máme počasí, odhadnout ho správně je obrovský kumšt, říká legenda balonového létání Jan Smrčka
Zájem o létání v něm vzbudila cesta Vladimíra Remka do kosmu, jemu ale učarovaly balony. Jan Smrčka má desítky let zkušeností, účastnil se nejprestižnějších závodů a znalost meteorologie považuje za úplný základ pilotování. Už 26. dubna se nebe nad Berounkou zaplní ultralehkými balony, až do 2. května se tu koná soutěž Lety v Letech.
Vy jste absolvoval dokonce několik závodů, plul jste vzduchem při jednom Poháru Gordona Bennetta 22 hodin. Když jsem se vás ptal, jaké to je, že musí být úžasné podívat se na ty hory, tak jste řekl, že to je standardní kýč. Jsou věci, které zažijete jenom v tom balonu. Které to jsou?
No samozřejmě, když letíte nad těmi kopci, teďka vidíte, jak pod vámi to všechno černá, jak se tam ta tma vkrádá a už jsou jenom osvětlené ty vrcholky. A do toho přes to svítí to zapadající sluníčko, to je úžasný pohled, bezpochyby.
Ale pak jsou třeba věci, kdy jsme v dálce viděli takový nějaký reflektor, který na nás svítil. My jsme vůbec netušili, co to je, když jsme k tomu přiletěli blíž, tak jsme si uvědomili, že na nás svítí Bodamské jezero. Nebo když jsme potkali dopravní letadlo, které proletělo opravdu kousek od nás. Měli jsme i technické potíže, se kterými jsme tam museli zápasit, ale podařilo se nám to vyřešit. Ale nejúžasnější věc byla, když jsme přelétávali české hranice a přihlásili jsme se českým řídícím letového provozu a po takových těch strohých formalitách jako kdo jsme a kam letíme atd., tak na konci ten dispečer česky povídá: Vítejte doma, chlapci. A to nám prostě poklesla čelist, to jsme zamáčkli slzu.
Stát se pilotem není tak úplně jednoduché a prý 80 procent dobrého pilota dělá orientace v počasí. Je to tak?
U těch balonů rozhodně, protože my místo motoru máme to počasí a odhadnout ho správně je obrovský kumšt. A nemusí jít o nějaké závody, ale i prostě o běžný let. Já se občas potkávám s tím, že to některé piloty tak úplně nezajímá, prostě to někam fouká, ono mě to někam odnese. Ale já tento přístup moc nesdílím. Měli bychom při každém tom letu vědět, mít nějakou minimální představu o tom, kam bych chtěl doletět, nebo čemu bych se chtěl aspoň vyhnout a považuji to za důležitý bezpečnostní prvek toho lítání.
Jaké máte ještě balonářské sny? Pokud vím, tak jste s balonem létal nejen v Lucembursku, ale třeba i v Indii a na dalších místech ve světě. A dočetl jsem se, že byste chtěl do tří let přeletět Atlantik jako první Čech. Ještě to trvá?
No tak to jste sáhl hodně hluboko do mě. Zajímám se o to, mám štěstí, že můj kamarád je výborný meteorolog a on sbíral data o počasí nad Atlantikem, děláme z toho nějaké rozbory a snažíme se přijít na to, jak to počasí správně číst, jak ho odhadnout k tomu, abychom ten Atlantik přeletěli. Trošku jsem překvapený z toho, kolik těch možností je, ale taky zároveň, že to není úplně jednoduché odhadnout. Takže toto je jedna záležitost. Druhá záležitost, ta ještě komplikovanější, je vlastně nějaký marketing a sehnat sponzory pro takovou taškařici. Což je velmi komplikované, je to srovnatelné s účastí třeba na Rallye Paříž-Dakar, takže si myslím, že když se naučíme i tuto věc, tak třeba se nám to povede a vyjde to.
Nedaleko Prahy proběhne letos 4. ročník soutěže Lety v Letech, od 26. dubna do 2. května. V čem spočívá tento závod? Je pravda, že let balonem je výborná terapie pro lidi trpící závratí? Jaké je zákulisí velkých světových závodů? A jak se liší balony na dlouhé lety od těch, kterými se může proletět veřejnost? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
