Muzikoterapeutka Veronika Boulterová: Život s autistickým synem je velká škola. Denně jsem se setkávala s kritikou okolí
Od dětství ji provázela hudba, později zpívala v kapele, spolupracovala se světoznámými umělci a měla velké plány. Narozením prvního syna se ale její život převrátil naruby. Hudbě se sice věnuje doteď - jen trochu jinak - její specializací je muzikoterapie. O léčivé moci tónů i o autismu mluvila v pořadu Až na dřeň Veronika Boulterová.
Veronika Boulterová přinesla do našeho studia malou ukázku ze své obří sbírky hudebních nástrojů. Má jich kolem stovky a jsou konkrétně laděné, aby byly pro náš organismus prospěšné. „Nejsilnějším nástrojem je ale náš hlas. Během aktivní muzikoterapie si hrajeme a během relaxační jen necháváte působit zvuky.“
Hudba byla součástí života Veroniky Boulterové už od jejího dětství. Léta hrála na flétnu a velký vliv na ni mělo i to, že jeden z učitelů byl nevidomý a ona si s ním dlouze povídala. Zatímco dnes nemá problém improvizovat a hrát si s tóny, dřív prý bývala hodně spoutaná a mívala trému.
„Stále jsem měla pocit, že nezpívám naplno. Až s muzikoterapií jsem objevila sílu svého hlasu. Každý nástroj z vás vytáhne jiný druh zpěvu. Nechávám tomu volný průběh,“ vysvětluje.
Když je od narození všechno jinak
Největším zlomem v životě Veroniky Boulterové bylo narození jejího prvního syna, u kterého lékaři diagnostikovali autismus. „Syn měl od narození všechno jinak. Už od začátku jsme s ním chodili po lékařích.“
Diagnóz měl mnoho, že se jedná o autismus se Veronika a její muž dozvěděli, až když bylo chlapci osm let. „Vůbec jsme nevěděli, jak s ním zacházet a sami sebe jsme vinili z toho, že jsem špatní rodiče. Diagnóza pro nás byla velkou úlevou. Najednou nám došlo, že jsme toho už udělali hodně a věděli jsme, kudy se vydat.“
Přesto museli neustále čelit nepochopení okolí a nevyžádaným radám. „Je to velká škola, můj muž je introvert, a když chodíte s takovým dítětem, tak na vás všichni koukají. Nebo mají připomínky a neobejdete se bez té pozornosti. Denně jsem se setkávala s kritikou okolí. Pro mě byl velký klid odjet někam na chalupu.“
Jakými způsoby se snažila synovi pomáhat? Jak hendikep jednoho dítěte může ovlivnit jeho sourozence? Kdy začala s muzikoterapií? A jak lidé na muzikoterapii reagují? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
