Mykologie je můj koníček už od dětství, baví mě dělat i různé tinktury, prozrazuje herec Vojtěch Franců

2. červen 2026

Na kontě má nominaci na Cenu Thálie a je držitelem Ceny divadelní kritiky za rok 2024 v kategorii Talent roku. Patří k nejvýraznějším mladým hercům své generace a teď ho nově můžete vídat třeba v inscenaci Hříšní lidé města pražského v Divadle ABC. Herec Vojtěch Franců miluje město, ale rád utíká do lesa, kde sbírá houby. Mykologie a historie ho totiž baví už od dětských let.

Hříšní lidé města pražského jsou skoro národní kulturní památka, legendární seriál Československé televize. Co byla tvoje první reakce, když ses dozvěděl, že se to bude dělat na divadle? 

Já jsem si to vůbec neuměl představit, protože to je něco tak ikonického, co podle mě všichni znají, tak je to určitá zodpovědnost. Říkal jsem si, jak se z nás stane ten Vinklář a Filipovský, tak to se nestalo, stalo se něco úplně jiného, ale myslím, že se v tom našla spousta hezkých témat, hezkého humoru a že to může fungovat i pro lidi, kteří ten seriál vůbec neznají.

A to mě právě taky napadá, ty jsi předtím znal Hříšné lidi města pražského?

Znal jsem to a my jsme si dělali legraci, jestli tam bude taková ta ikonická písnička, kterou zpívá Josef Zíma. Tak ta tam bohužel není. Když člověk vyrůstá v Čechách a občas jde doma televize, tak se tomu moc nejde vyhnout.

Vojtěch Franců

Tvůrci toho představení říkají, že nejde o převyprávění seriálu. I ty jsi zmiňoval, že jde o novou detektivku, kde se několik případů propojí do jediné noci. Co tě na tom konceptu jako takovém bavilo nejvíc?

Bavilo mě, jakým způsobem je to napsané, že to vlastně není retro, ale ty postavy mluví docela současně. Podle mě to může uspokojit lidi, kteří se třeba koukají na detektivky nebo krimi seriály večer v televizi, může to pro ně být super alternativa toho večerního programu.

Já jsem v nějakém rozhovoru četl, že máš rád houby, rád je sbíráš a rád o nich čteš. Co tě na mykologii tak fascinuje?

Mykologie a historie jsou asi moje úplně největší koníčky už od dětství. Já jsem jako malý měl takový kapesní atlas, který jsem všude bral s sebou. A vždycky, když jsme měli jet někam autem na výlet s rodiči, tak já jsem si v tom četl a zkoušel jsem z toho mého mladšího bratra, což ho hrozně štvalo samozřejmě.

Ale mě to strašně baví, protože mi přijde, že to je taková oblast přírodních věd, která vlastně není úplně tak zmapovaná. Objevují se pořád nové druhy, nejenom ty velké houby, které všichni znají, ale i ty úplně mikro. A přijde mi to strašně zajímavý, že člověk může jít do lesa a sesbírat si nejen ty hřiby, co sbírají všichni, ale i ty ostatní houby, které kolikrát mají úplně jinou chuť nebo třeba i léčivé schopnosti. Takže já si z toho doma vyrábím nejenom jídla, ale i různé tinktury.

Vojtěch Přívětivý a Vojtěch Franců

Ty jsi říkal, že kdybys nebyl herec, tak bys pravděpodobně dělal nějaké mastičky.

Jo, to by mě hrozně bavilo. Nevím, jestli by mě to bavilo dlouhodobě, protože já podle mě potřebuji lidi ke své práci lidi a toto by byla taková osamělá práce. Ale celkově mám moc rád les a tohle je prostě super. Teď zrovna po premiéře jsem dostal od své mamky knížku o nějakých léčivých houbách, tak jsem si to doma pročítal a mám z toho velkou radost.

Učí se taky maďarsky a má rád Budapešť, kolikrát už tam letos byl? Jaká další premiéra ho zanedlouho čeká? Proč je podle něj zpěv očistný? A jak se dostal do divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.