Myslela jsem si, že na hranicích uvidím železnou zeď, prozrazuje o své první cestě do Československa Chantal Poullain

30. srpen 2021

„Mám pocit, že jsem teď s češtinou ustrnula. Potřebuji komunikovat a v době covidu jsem moc s lidmi v kontaktu nebyla,“ přiznává herečka a šansoniérka Chantal Poullain.

Může Čech mluvit jako rodilý Francouz? „Setkala jsem se s Čechy, kteří ve Francii žijí, a navenek jsem nepoznala, že to nejsou Francouzi. Každá řeč má svůj přízvuk. My Francouzi máme problém, nejsme moc typy na jazyky.“

Ani ve snu mě nenapadlo, že tu budu žít

Co se jí vybaví, když se řekne Francie? „Vybavují se mi zvuky a vůně, zvuk tátovy kovadliny a vůně dědečkových koní. Zvláštní vůni má i kámen, když na něj pálí slunce.“

A co se jí vybaví, když se řekne Česko? „Nejdřív kreslené pohádky, Krteček. Když jsem jela poprvé do Československa autem, tak jsem si myslela, že uvidím tu želenou zeď. Ani ve snu mě nenapadlo, že tu jednou budu žít. Pak jsem zjistila, jak je tu bohatá kultura a historie. Líbí se mi i váš smysl pro humor,“ vypočítává herečka.

V dětském hospicu chci vybudovat imaginární svět

Chantal Poullain právě dokončuje tři projekty její Nadace Archa. „Už 30 let upravujeme dětská oddělení v nemocnicích. Teď pracujeme na plicním v Krči, děláme hernu na psychiatrii v Hradci Králové a na hospicu pro děti v Plzni. To je velký projekt. Chceme v celé budově vytvořit nádherný imaginární svět,“ přibližuje plány v Blízkých setkáních.

Co je pro ni na šansonu nejdůležitější? Jak žili umělci dřív a dnes? Na čem teď pracuje?

autoři: Aleš Cibulka , zk

Související