Na svém životě bych nezměnil ani jeden den, říká režisér Viktor Tauš

„Učím se přijmout, že ji odevzdávám. Na FAMU jsem neměl rád, když učitelé mluvili o filmech jako o dětech, teď to poprvé tak vnímám,“ přiznává režisér před premiérou.

Zpracovat příběh dívky, kterou nezlomil dětský domov, do filmové podoby chtěl Viktor Tauš od samého počátku. Dlouho ale hledal správný tvar a také finance. Před filmem proto vzniklo úspěšné divadelní představení.

Děti v dětských domovech

„Ultimátním cílem Amerikánky je změnit legislativu a život dětí v dětských domovech. V Česku je v dětských domovech kolem 4 000 dětí a legislativa je roztříštěna pod několik ministerstev. Děti stále ještě velmi často žijí ve velkých budovách v pokojích po dvaceti.“ O děti je podle něj většinou skvěle materiálně postaráno, žijí ale v bublině, ve které se není možné připravit na život mimo domov.

„Děti si často staví vzdušné zámky a žijí ve vakuu.“ Viktor Tauš proto s Amerikánkou podporuje některé neziskové organizace, které se na děti v dětských domovech zaměřují, a spolupracuje také se zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Laurenčíkovou na legislativních změnách.

Skutečná Amerikánka je podle něj šťastná, že film podle jejího příběhu vzniknul. „Film už viděla. Jsou v něm místa, která pro ni není jednoduché vidět, ale myslím si, že je ráda, že jsme tu cestu společně ušli. Byla velmi často na natáčení a pro děti byla hrdinkou.“

Pád do závislosti

K filmu se Viktor Tauš dostal paradoxně díky své mamince – alkoholičce. Jako dítě totiž trávil dlouhé hodiny zavřený ve svém pokoji a do filmů utíkal z neveselé reality. Jak je možné, že o pár let později sám do závislosti upadl?

„Můj pád byl vlastně dokonale naivní. Já nevěděl, co drogy dělají. Dnes je ta etapa součástí mého života. Nebýt toho, tak jsem dnes neměl dotočenou Amerikánku. Nezměnil bych ani jeden den.“

Proč už by dnes nenatočil snímek Kanárek, který byl vlastně jeho zpovědí? I o tom byla v pořadu Až na dřeň řeč.