Ne každá štíhlá dívka je anorektička, vysvětluje psycholožka

23. březen 2015

Mentální anorektičkou se dívka stane, když její nepřekonatelný pocit viny za každé sousto přemůže i pud sebezáchovy, strach ze smrti hladem. To je jedna z nejzásadnějších charakteristik této nemoci mladých dívek, kterou v pořadu Třináctka Plus popsala klinická psycholožka Markéta Rokytová.

Bulimie je oproti tomu přejídání se s následným zvracením. Postihuje dívky ve vyšším věku, které sice nemusejí být kost a kůže, ale neustálým zvracením si mohou zásadně poškodit zdraví.

Mentální anorexie a bulimie jsou dvě strany téže mince

Mentální anorexie se rozjíždí nejčastěji v pubertálním věku dívek. Svůj podíl na tom má celospolečenský tlak na štíhlost. Štíhlost se rovná kráse a všechny mladé dívky chtějí být krásné. Jeden ročník České miss měl dokonce průměrný BMI 17,75, přičemž hranice anorexie je 17,5.

„Ne každá štíhlá dívka je anorektička, i kdyby byla sebevychrtlejší. Jde o to, jaký má vztah k jídlu, jestli si hlídá kalorie, jestli má potřebu hubnout nebo ne. Ženské tělo určité procento tuku potřebuje, dokonce více než mužské, má to vliv například i na menstruaci ženy. Když dívka přestane menstruovat, je to jeden z ukazatelů, že to pro tělo není zdravé. Když ale vychrtlá dívka menstruuje a jí ráda a vůbec neřeší, co má kolik kalorií a jestli váží o 10 dkg víc nebo míň, tak ta anorexii nemá, i když je hodně hubená,“ vysvětluje psycholožka Markéta Rokytová.

Anorexie není problém váhy, ale psychiky

„Hranice anorexie není váhová ale psychická. Záleží na vztahu dívky k sobě samé, k jídlu, ke své váze - jestli ji řeší, či ne. Anorektička má nepřekonatelný pocit viny za každé sousto. Přestože jsou to většinou dívky až nadprůměrně inteligentní a vědí, že by mohly zemřít hlady, tak ta potřeba po dokonalosti je silnější, jsou proti tomu bezmocné," dodává psycholožka.

Proč poruchy příjmu potravy souvisejí s dospíváním?

Dalším podhoubím anorexie může být i to, že mnohé dívky nechtějí být dospělé, brání se znakům ženskosti, které přicházejí právě s pubertou, pomalu se začínají osamostatňovat, rodiče jim dávají větší volnost a svobodu, ale dívka, která o tohle nestojí, přestane jíst, aby svojí nemocí získala zpět přízeň rodičů a nevyspívala v ženu.

Hlavě otcové, muži v rodinách, toto pak berou jako rozmar, dostávají se s dcerami do konfliktu, mají pro ně jednoduché řešení: „Prostě jez." Ale dívka toho už mnohdy není schopná. Řada z nich na první pohled dělá vše správně, jí zdravou stravu a sportuje, problém je ale v tom, že stravy je extrémně málo a sportu extrémně mnoho. Je tu totiž nutkavá výčitka zbytku jídla v těle, proto se musí za každou cenu vysportovat.

Jak pomoci?

„Nejdůležitější je problém nebagatelizovat. Dívku podporovat v radosti, nabízet jí k jídlu to, co má opravdu ráda, vycházet jí vstříc v jejích potřebách, hodně si s ní povídat. Najít to špatné nastavení v ní a řešit ho. Pro rodiče je to hodně těžké, protože to je boj s vlastním dítětem. Ideální je společná rodinná terapie. Hodně pomáhá například pohádková metafora zlé víly v dívce, proti které se všichni spojí, aby ji vyhnali ven. Šance na úplné uzdravení je třetinová. Jedna třetina dívek to překoná a pak o mentální anorexii ani netuší, druhá třetina musí určitý režim udržovat po celý život a poslední třetina dívek v tom lítá pořád. U nich je riziko smrti veliké, a to nejenom kvůli podvýživě, ale i kvůli tomu, že to některé z nich vzdají a spáchají sebevraždu," konstatuje klinická psycholožka Markéta Rokytová.

autor: Ivana Navrátilová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?