Občas mám chuť udělat něco totálně nevhodného. Lidi se se mnou nenudí, směje se herec Petr Vacek
Už roky je nedílnou součástí Studia Ypsilon a Divadla Na Jezerce, hrál také v celé řadě filmů, seriálů a doma je i v moderátorské roli. Letos oslavil šedesátku. Jak se dívá na uplynulé roky a co by udělal jinak? Nejen o tom mluvil Petr Vacek v pořadu Až na dřeň.
Petr Vacek žije především divadlem. Jeho nejnovějším počinem je hra Upokojenkyně, kterou režíroval ve Studiu Ypsilon. Absurdní černá groteska z prostředí pečovatelského domova se dotýká témat stáří, odcházení a konce života. A jak je ve Studiu Ypsilon zvykem, nechybí humor.
„Život je furt stejný a jen na vás záleží, jak se k tomu postavíte. Buď se tím necháte zdeptat, nebo se k tomu postavíte s humorem, pak se to dá nějak přežít,“ říká. Během přípravy hry čerpal herec a režisér v jedné osobě mimo jiné z návštěv zařízení pro seniory s Alzheimerovou chorobou, kde v tu dobu pracovala jeho dcera.
„Vždycky jsem si myslel, že čím budu starší, tím budu okoralejší. Ale ono je to přesně naopak. Ono vás to jako omílá, drsné slupky se obrušují. Některým vtipům už se dneska nesměju. Je to tím, že najednou víte, o čem ty věci jsou.“
Pomáhat je normální
Petr Vacek letos oslavil 60. narozeniny. „Říkám si, jak dlouho tady ještě budu. Když to srovnám s tatínkem, tak mám před sebou 14 let aktivního života. To by měl vzít člověk v potaz a vykašlat se na věci, které jsou zbytečné, a dělat jen věci, které má rád. Já si kolikrát říkám, proč jsem se tolikrát nechal tak ovlivnit a nestál si za svým.“
Vyrůstal v lékařské rodině a byl zvyklý, že pomáhat ostatním je samozřejmost. „Dost mě to ovlivnilo, taky mám pocit, že musím furt někomu pomáhat. Už jsem ale poučený, když někdo nechce, tak to není dobré.“
Jen tak někoho kousnout
Petr Vacek také v jednom rozhovoru zmínil, že jeho nejlepší i nejhorší vlastností je ADHD. „Na žádných testech jsem nebyl, ale už ve škole se mnou byly problémy. Jednou přišel do mého pořadu pro děti v České televizi pan profesor Zdeněk Matějček a já si mu stěžoval, že můj bratr neurolog mi to říká. A on odvětil, že je to na mně vidět,“ směje se.
Co může být nevýhodou v praktickém životě, to mu ale naopak pomáhá v tom profesním a tvůrčím.
„Nepamatuju si, kde mám klíče, ale divadelní text se naučím za dva dny. Občas mám chuť udělat něco totálně nevhodného. Když jsem třeba v maskérně a někdo mi máchá rukou před obličejem, tak mám chuť po té ruce skočit a kousnout. A už jsem to udělal. Pak se s vámi lidi nenudí, když děláte takové věci.“
Co dalšího má nutkání udělat? Jaká pro něj byla proměna z herce v režiséra? Jaké má sny? A čím se nechal v životě zblbnout? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
