Ondřej Konrád: Fiala věrohodný, neokázalý, civilní i důstojný
Když se v těchto krajích řekne „novoroční projev“, skoro nikomu už v hlavě nenaskočí pitoreskní čechoslovenština a studený výraz tváře JUDr. Gustáva Husáka. Zato od střední generace dál si lidé zaručeně ihned vybaví památné vystoupení Václava Havla z 1. ledna 1990. Ostře kontrastující právě s proslovy jeho předchůdce, lakujícího setrvačně realitu na růžovo.
Prezidentská vystoupení v prvý den roku nějaký čas nemáme, Miloš Zeman se uchýlil k „vánočnímu poselství“ (v posledním ovšem Vánoce zcela pominul, stejně jako přání spoluobčanům do Nového roku).
Za to k nám hovořívají premiéři. Letos poprvé Petr Fiala (ODS), leckomu otevřeností a střízlivým tónem trochu připomínajícího Havla před více než třiceti lety.
Co komu a proč vadí
Což zavání srovnáváním nesrovnatelného. Už proto, že Havel tehdy hovořil v okamžiku ještě nedokonaného zásadního společenského zlomu, kdežto Fiala prostě stojí v čele vlády vzniklé z dalších demokratických voleb.
Čtěte také
A ovšem nic nelakuje na růžovo (dokonce v projevu termín užil). K tomu, pravda, má sklony jeho předchůdce, který se ovšem vloni při obrovském návratu epidemie vlastně jen dokola omlouval. To samozřejmě Fiala nemusí, řízení exekutivy si teprve osahává.
A konstatovat, že jsme po mnoha stránkách v komplikované situaci a nebude to legrace, ho vlastně nic nestojí. Zvlášť když je to tak zjevný fakt. Někdo čekal, z kruhů politických komentátorů, ale také třeba předseda SPD Tomio Okamura, že Fiala už nastíní nějaká řešení tří hlavních problémů, o nichž hovořil: cen energií, inflace a covidu.
To se ale očekávat více méně nedalo, zavánělo by to sliby a Fiala se zatím vždy jevil jako realista, osoba příslovečně nejprve dvakrát měřící, než uchopí pilu. Zklamal také – jaké překvapení – Andreje Babiše (ANO), kterému zjevně vadila zmínka o „zděděném rozpočtu s dalším obrovským schodkem“ čili po jeho vládě.
Čtěte také
To expremiér považuje za „pokračování v nepravdách předvolebního boje“. Jenže deficitní stovky miliard jsou, marná sláva, také evidentním faktem.
A jistě by se mohla vést věcná debata o schodkové efektivitě. Patrně k prezidentské kandidatuře mířící Babiš prostě takové věci nerad slyší. Respektive nechce, aby je slyšeli voliči. A tak aspoň namítá, že jeho nástupce „dopředu straší“.
Přece jistá podobnost?
Ale vnímají to tak i občané? Cítí se skutečně strašeni? Anebo prostě jen přijímají, že jim premiér bez obalu říká, jaký je stav věcí, jež napravit bude chvíli trvat, ale jinak to nepůjde? Tak jako se kdysi, aspoň většinově, necítili postrašeni oním Havlovým „naše země nevzkvétá“. To přece věděli dávno také, akorát to za ně najednou někdo pěkně nahlas vyslovil.
A v tom se Fiala přece jen částečně Havlovi podobá: Vyhýbá se růžovému laku, mnohými politiky tak oblíbenému. Aniž by přitom ztratil odhodlaný vzhled člověka přesvědčeného, že se s problémy lze vypořádat. A rozhodnutého dělat pro to vše, co bude moci. Když to říká, působí věrohodně, neokázale, civilně ale i důstojně.
Terminologií krasobruslařských rozhodčích: vysoká známka za umělecký dojem. Na hodnocení technického provedení nutno počkat. Trpělivě a bez přehnaných očekávání.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
