Pachatelé si důvěru dětí budují týdny, s intimními fotkami je pak vydírají, varuje Zuzana Pidrmanová z Policejního prezidia ČR

Máte pocit, že se posledních několik let kriminalita přesouvá z ulic do telefonů?

Je to pravda. Ta kriminalita se vždycky vyvíjí v nějaké závislosti na socioekonomickém dění v té společnosti a samozřejmě dostupnost moderních technologií i to, že prostřednictvím internetu se ta kriminalita dá páchat z jakéhokoliv koutu světa, tak opravdu ukazuje na to, že se nám čím dál tím více kriminalita do toho online prostředí přesouvá.

Čtěte také

SMS od policie je podvod. Číslo 158 bylo takto masově zneužito poprvé, vysvětluje Zuzana Pidrmanová z Policejního prezidia ČR

My za rok 2025 evidujeme, jak se vždycky u nás vykazuje registrovaná trestná činnost, kolem 170 tisíc trestných činů za ten rok a tam je nějaký pokles zhruba o 8 tisíc skutků oproti tomu roku předchozímu. Takže kriminalita se snižuje, přesouvá se nám do online. Zůstává takový ten základní trend, že nejvíc lidí samozřejmě trápí majetková trestná činnost, ale vedle toho taky kyberkriminalita má opravdu velký nárůst. A ať se jedná o internetové podvody, investiční podvody, falešné bankéře a policisty, zneužívání identity, kyberšikanu, útoky na děti, na seniory, různé takové závadové komunikace prostřednictvím nějakých jako online chatů, tak to je opravdu na vzestupu.

Ale bavíme se jenom o té registrované trestné činnosti, to znamená skutky, o kterých se policie dozví, nebo které sama vyhledá. A samozřejmě v tomto ranku je obrovská latence těch skutků, které se odehrávají a nejsou vlastně nikdy nahlášeny, tak těch je opravdu velká řada.

Policie a Ministerstvo vnitra už od loňska nově upozorňuje na self-generated content, intimní obsah, který si sami lidé vytvoří a sdílí. Týká se to i dětí, které pak mají pocit, že to byla jejich chyba a bojí se svěřit. Jak to řešit a vysvětlit, že vina je potom na tom, kdo ten materiál zneužije?

Toto je opravdu složité, protože ti pachatelé jsou často velmi trpěliví a vlastně budují si ten vztah s tím dítětem, aby byl důvěryhodný. Pachatel, který chce zneužít nějaký takový dětský intimní obsah a vylákává ho z té oběti, s ní opravdu může řadu týdnů, měsíců komunikovat jako vrstevník, může být pro ně jako ten chápající, kdo se zajímá o jejich trávení volného času, o problémy, koníčky. A vlastně to dítě mu natolik důvěřuje, že vůbec nedokáže domyslet to, že by ten materiál mohl proti němu nějak použít.

Čtěte také

Pavla Gomba o výzkumu UNICEF: Každé desáté dítě nemá nikoho, s kým může o svých problémech mluvit

A ve chvíli, kdy to dítě opravdu takový intimní materiál nasdílí, ten pachatel ho začne stavět do role - buď mi pošleš další, nebo to zveřejním, nebo mi pošleš peníze, a nesmíš to nikomu říct. Tak pro to dítě je to velmi zátěžová situace. A tady je důležité, aby to dítě vědělo, že všichni máme právo na to dělat nějaké chyby, všichni máme právo také nerozumět všemu. Ve chvíli, kdy se mu něco takového stane, nebo nějaká ta komunikace mu opravdu přijde podezřelá, by se nemělo bát přijít za těmi rodiči nebo staršími sourozenci, třeba i za učiteli, za spolužáky a říct - já s touto situací potřebuji poradit.

Právě ten pocit viny, že budou označováni za toho, kdo je hloupý, kdo takový materiál poskytl, je často žene do toho kouta, že to nikomu neřeknou, radši mlčí a radši to vydrží. Ale to se ukazuje, že není úplně správná cesta. Ty děti to nevydrží, za čas jsou na nich vidět nějaké zhoršené školní výsledky, horší nálady, nespavost, nechutenství k jídlu a tak různě. Takže ten pocit viny pojďme zažehnat tím, že to dítě bude vědět, že si může přijít o tu radu říct, že se může svěřit, protože se to prostě může stát opravdu každému z nás.

Jaká pravidla digitální bezpečnosti si s dětmi nastavit a jak se s nimi o hrozbách bavit? Co může být pro rodiče signálem, že se něco děje? Self-generated content se ale týká i dospělých, jak se chovat? Stále aktuální jsou i podvodné telefonáty z bank a od policie, jak to, že na ně pořád lidé naletí? Poslechněte si celý rozhovor.