Pavla Gomba o výzkumu UNICEF: Každé desáté dítě nemá nikoho, s kým může o svých problémech mluvit
Pavla Gomba už 26 let stojí v čele UNICEF v České republice. Zblízka viděla místa, kde děti zažívají války, hlad, chudobu i katastrofy. A UNICEF aktuálně zveřejnil nová data o českých dětech a ta ukazují, že jen polovina z nich se cítí šťastně. Nejen na výzkum Mladé hlasy 2026 se jí ptal Vojtěch Přívětivý.
UNICEF před pár dny zveřejnil výzkum Mladé hlasy 2026. Pouze polovina českých dětí se podle tohoto výzkumu cítí šťastně. Co vás na těch datech nejvíce zaujalo?
My vlastně ten výzkum děláme už 25 let, ne každý rok, abychom zachytili jenom jednu generaci dětí a letos poprvé to kleslo tak dramaticky. Ale na druhou stranu, ono záleží, jak to vnímáte. Když vezmete, jak moc se mluví o duševním zdraví, co všechno děti prožívají a podobně, tak vlastně 50 procent možná není až tak špatné. Ale skutečně statisticky významně ten podíl v čase klesá a myslím si, že je potřeba to brát vážně.
A jsou to tedy děti, nejsou to adolescenti?
Je to za celou populaci 9 až 17 let a bohužel u těch starších, mladých lidí v té věkové kategorii 14 až 17 let, tam ten pocit štěstí je ještě nižší, je to něco kolem 40 procent. Nevím, jestli je to tak i u dospělých, ale prostě věkem ten pocit štěstí u dětí klesá.
A podle toho výzkumu je hlavním zdrojem stresu škola. Je problém v nárocích, ve vztazích, v tom systému nebo v čem to tedy primárně hledají?
Když jsme se ptali dětí, co všechno se pod tím pojmem škola skrývá, tak jednak tam je ten tlak na výkon, prostě úkoly, snaha uspět, nějaká soutěživost, nelze to od toho oddělit. Ale je mezi tím i vztah s učiteli, protože někde je výborný a někde to ani s učiteli nefunguje. Stejně tak jsou tam i vztahy se spolužáky. Asi škola od školy a možná dítě od dítěte. To, jak je dítě integrované do toho týmu, do toho třídního kolektivu, má opravdu velký vliv na to, jak je spokojené, jak rádo do školy chodí. Takže nedá se oddělit jedno od druhého. Pokud jedno nefunguje, tak to ovlivní celý ten vztah ke škole.
V tom výzkumu jsem četl, že jen 12 procent dětí by osobně vyhledalo odbornou pomoc. Co to říká o dostupnosti psychologické podpory? Ale nejenom o tom, i o důvěře děti v dospělé lidi.
Všude okolo se řeší právě ta dostupnost, že je málo psychologů, málo psychiatrů, málo školních poradců a školních psychologů. A my na základě tohoto výzkumu trošku asi upravíme naše doporučení, protože ta data jsou důležitá, ale sama o sobě nevypovídají celý příběh.
My jsme v tom minulém ročníku před dvěma lety zjistili, že jenom 16 procent dětí má třeba na školách přístupnou nějakou odbornou pomoc. Ale to spojení, když se jde více do hloubky a ptáme se - s kým chceš o těch svých problémech mluvit, kde to chceš řešit? Na prvním místě rodiče, rodina a na druhém místě kamarádi, tak vlastně je to přesně o té důvěře.
Ale zrovna tady u této statistiky nás úplně nejvíc vystrašilo 10 procent dětí, které řekly, že o svých problémech nechtějí mluvit s nikým. Každé desáté dítě, to vnímáme jako úplně nejzranitelnější, nejohroženější skupinu, která pravděpodobně žije v takovém uzavření, že nemá vůbec nikoho, s kým o svých problémech mluvit. A to není v pořádku.
Jaký vliv na to mají sociální sítě? Jak takovým dětem pomoci? V New Yorku byl teď představen originál vůbec první pohlednice UNICEF, která vznikla podle kresby sedmileté Jitky Samkové z tehdejšího Československa, jaký má tento obrázek příběh? A jak může veřejnost UNICEF a jeho práci podpořit? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
