Petr Jan Juračka o cestování: Mám takovou úchylku, že lovím čtverce. Moje žena to nesnáší
Někteří lidé na cestách sbírají různé suvenýry, jiní příběhy. Biolog, fotograf a popularizátor vědy Petr Jan Juračka procestoval kus planety, fotil v Himálaji, Grónsku nebo Africe, ale zároveň tvrdí, že to největší dobrodružství se často neodehrává na druhém konci světa, ale v naší hlavě.
To pravé dobrodrůžo se odehrává v naší hlavě a našinec se za ním nemusí plahočit přes půl světa. To abych vás citoval přesně. Jaká dobrodrůža se nám odehrávají v hlavě?
Nepřál bych vám vědět to, co se odehrává v té mojí. To jsou peřeje myšlenek (smích).
Já se v té svojí hlavě docela často ztratím, je tam docela bordel, musím tam asi víc uklízet. To je samozřejmě nadsázka. Prostě jaký si to uděláš, takový to máš. A vlastně to naše dobrodružství jako ta lokace, jestli jste 7 tisíc metrů nad mořem anebo jste tady na Slapech, to je vlastně to poslední. Důležitý je, s kým tam jste a co tam děláte. Takže jestli je to v Čechách nebo jinde, mi vždycky přijde to nejméně důležité na celém příběhu.
Vy jste známý fotograf, je to pro vás ta hlavní profese? Jde to vůbec říct?
Nejde, jako primárně jsem přírodovědec, komunikátor té vědy, ale ta fotografie je můj absolutně nedílný nástroj. Kdybych byl tady dělník, co rozdělává chodníky tady v Praze, tak mým nástrojem je krumpáč. Tak pro mě je to prostě foťák. Bez foťáku, bez kamery ty příběhy neumím vyprávět, protože to je založené všechno na vizualitě.
Když jste dnes dorazil do rádia, tak jste ještě těsně před vysíláním stříhal a dával renderovat video. Nový díl projektu Doteky planety, pokud jsem správně pochopil. Na co se v něm můžeme těšit?
Teďka to bude úplně mega emotivní a bez nadsázky bych řekl, že jsem u toho skoro brečel, když jsem to stříhal. Je to fakt doják, uvidíte tam Převaláky, čerstvé záběry reintrodukce koní Převalského z berlínské zoo, ale pod taktovkou pražské zoologické zahrady. Zároveň tam je projekt ochrany žab, které jsou na vymření. Vlastně málo se to ví, ale v poslední době vymřelo přes 90 druhů obojživelníků a dalších 500 je přímo ohroženo infekcí. A pak tam bude vzpomínka na jednu reintrodukci zooplanktonu na Šumavě, o které vůbec nikdo neví. Je hrozně těžké k tomu sehnat nějaké informace, ale je to podle mě krásný příběh. Nicméně já tady tím seriálem, troufám si tvrdit, splácím svůj dluh společnosti.
Jaký máte dluh společnosti?
Tak vystudoval jsem zadarmo Karlovku, že jo, to neplatíte tady. Jak student žijete trochu na dluh, tak jsem to cítil prostě a teď mě ta fakulta zaměstnává, což je podle mě naprosto jasný důkaz úpadku českého školství.
Čtěte také
A vlastně si říkám, že žiju dlouhodobě na úkor těch daňových poplatníků a teď jim to vracím tím, že dělám seriál, který je nekomerční, každý měsíc má nový díl. Což je úplně brutální, nevěděl jsem, že to bude tak šílený, ale ještě 20 měsíců to vydržím. A chci mít prostě takový projekt, kdy každý měsíc fakt dám nový díl, za který se nestydím a který by měl dostat nejenom veřejnost, ale i mládež k tomu zajímat se o přírodu a přírodní vědy.
Vaše nejnovější kniha je z loňska, jmenuje se Nejsou to šlapky! a je o netradičních cyklistických výletech. Ale podle té anotace tu knihu psal někdo, kdo na kole neumí ani pořádně jezdit, ani brzdit. Musím říct, že to je krásný začátek. Proč jste tedy šel do knížky o výletech na kole?
Protože já to kolo vždycky používám jako takový výletní nástroj. Zrovna včera jsem měl přednášku v Poličce pro studenty na gymplu a abych nejel domů stejnou cestou, tak jsem jel do Hlinska. To je tak nádherná trasa, nějakých 50 kiláků, jsem si to ošetřil, aby to nebylo moc dlouhý, když je vedro. Ale to bylo tak krásný.
Já mám ještě takovou úchylku, že lovím tzv. čtverce. Mám rozdělenou nejen naši vlast, ale celý svět na čtverce, míle čtvereční. A obsazuju si je těmi sportovními aktivitami. Takže tu cestu si navolím tak, abych měl nový čtverec. Žena to nesnáší, protože ji vždycky nutím jít někam, kde není nic. Ale ty jo, to je tak skvělý, že poznáte úplně bomba místa a někdy se stane, že jsou fakt krásný.
Na jaká místa se v České republice chystá, kde ještě nemá obsazené čtverce? Jak to, že by Praha mohla být národním parkem? Co ho fascinuje na cestování v Himálajích? Proč jeho máma říká, že se o něj na těchto expedicích bojí míň než tady? V říjnu 2027 plánuje velkolepou akci v Lucerně, o co půjde? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
