Při natáčení Prince Mamánka zastal Jan Budař hned pět profesí. Chvílemi to byla strašná dřina, vzpomíná
„Přál jsem si natočit takovou pohádku, která bude mít i hlubší roviny než jenom takovou tu primárně dětskou,“ vypráví Jan Budař. Pohádka Princ Mamánek vznikla nejdříve v podobě knihy, na konci října 2022 se dočkala také premiéry na filmových plátnech. A u diváků slaví úspěch.
„Mnoho dospělých vnímá tu existenciální rovinu života a smrti. Potvrzovali mi, že o té pohádce ještě dlouho přemýšleli a že je hluboce zasáhla. Takže z toho mám obrovskou radost,“ usmívá se Jan Budař.
Při vzniku filmu se k jeho jménu přiřadilo hned několik profesí, pohádku režíroval, hrál hlavní roli, byl scenáristou, autorem hudby a jedním z producentů.
„Je to něčím neskutečně zajímavý, takže já jsem vděčný a šťastný, že jsem to mohl zažít. A zároveň byly chvíle, kdy to byla strašná dřina,“ přiznává Jan Budař.
Při natáčení jsem se řídil heslem Miloše Formana, že buď tomu věří, nebo tomu nevěří. A to mi přijde nesmírně užitečný.
Režírovat a zároveň hrát je ale docela velká energetická zátěž. „Protože chodíte dvakrát do práce v jednom čase a sbíhá se k vám veškerá zodpovědnost.“
Písně, texty, ilustrace...
Námět na další film by už prý měl, ale uvidí, jak moc se mu do jeho realizace bude chtít. Fanoušci ho samozřejmě znají i jako hudebníka.
„Řekl jsem si, že si dopřeji takový čas, kdy ty svoje písně budu hrát jenom s koncertním křídlem. K tomu pouštím takový projekce na plátno, takže ty písničky jsou doplněny i vizuální složkou a nesmírně mě to osvěžilo.“
Kromě toho Jan Budař stále píše a také maluje. Obě tyto aktivity spojil v poslední knize s názvem Snílek.
„Je to vlastně sbírka mých textů za posledních osm let a zároveň jsou ty texty proložené mnoha fotografiemi, mými ilustracemi a jsou tam povídky, reportáže, úvahy. Je velmi pestrá a velmi krásně udělaná.“
Kdo byl pro něj během natáčení Prince Mamánka velkou oporou? Při cestě do Peru vyzkoušel i psychotropní nápoj ayahuasca, jaké jsou jeho zážitky? A co pro něj znamená smrt? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
