Pštros, klokan nebo záchodová mísa na dálnici. Zákulisí Zelené vlny s redaktorem Bohuslavem Benešem

Posloucháte vysílání Radiožurnálu, i když nejste v práci? 

Určitě, občas si pustím kolegy, hlavně mě zajímá, jak hlásí kolegové, takže pouštím.

A dělá s vámi něco ta znělka, když ji slyšíte v autě? Je tam nějaké klasické Pavlovovo podmiňování? Funguje tam něco takového?

Slintat nezačnu, ale trošku adrenalin tam je. Vždycky, když slyším tu znělku, tak to je: Ježišmarjá, co mám hlásit? 

Kdy jste vlastně do té znělky Zelené vlny mluvil poprvé?

Poprvé to bylo před 20 lety, teď jsem oslavil 20 let v rozhlase a to bylo jako motohlídka. Motohlídku máme stále s Kubou Vodičkou a já jsem nastupoval s ním do rozhlasu. Jezdili jsme dva po Praze, sledovali jsme dopravu na motorkách a bylo to úžasný.

Bohuslav Beneš|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Ale ta doprava třeba v Praze se asi za těch 20 let změnila, ne? 

Radikálně, to je něco úplně jiného. Když si vezmete, tak za těch 20 let, já myslím, že těch aut je dvojnásobné množství v Praze a ty silnice se úplně tak moc zase nerozšiřují, nejsou nafukovací. Každopádně za těch 20 let já jsem zažil otevírání Pražského okruhu, jižní části. Tunel Blanka se vlastně otevíral, takže to všechno určitě dopravě pomohlo, ale jak vidíte sami, jak to vypadá s tou dopravou v Praze, takže ani ty tunely úplně nestačí.

Co jsou tedy ta nejčastější místa, která v Zelené vlně zmiňujete?

Máme pár míst, kde se nehody stávají denně. Máme tam už od rána namířenou kameru a v podstatě čekáme, až se tam něco stane. Někdy i třeba dvakrát za hodinu. Je to třeba Pražský okruh a sjezd u Ořechu. To je takový bermudský trojúhelník. Na rovném úseku se prostě ta dvě, tři auta srazí, na tom jednom stejném místě klidně i třikrát, čtyřikrát za den.

Za ta léta na silnicích už jste zažil ledacos, co byla ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy do vysílání Zelené vlny říkal?

Tak to asi budou zvířátka, co se dají potkat na dálnicích. Měli jsme tam pštrosa, klokana, los Emil, toho jsme taky několikrát hlásili při těch jeho toulkách po České republice. Nebo předměty, měli jsme tam tuším jednou i záchodovou mísu na dálnici. Ono to možná působí legračně, ale to asi nechcete potkat. Ono stačí klidně i kartonová deska, člověk se lekne a zatočí, zabrzdí, nečekaná situace. Takže s tím my musíme hned do vysílání. Když dostaneme zprávu o nějakém předmětu, tak hned ven.

Jak hlášení od řidičů ověřují? Kolik lidí jim denně volá a jak telefonáty zpracují, než jdou do vysílání? Z jakých zdrojů čerpají informace o dopravní situaci? Může je podle něj nahradit umělá inteligence? A změnila ho práce redaktora Zelené vlny i jako řidiče? Poslechněte si celý rozhovor.