Radko Kubičko: Permanentně natažené ruce zemědělců
Jen co pominula hlavní fáze protestů zemědělců v ulicích měst, máme tu nestabilní počasí, které je zaskočilo. V obou případech jsou slyšet hlavně apely na stát, aby pomohl. Některé jsou racionální, s omezováním rozbujelé byrokracie souhlasí i aktuální vláda a týká se to nejen farmářů. Jejím úkolem je udržet prosperující ekonomiku, a protože je to vláda liberální a pravicová, měla by užívat recepty hlavně tržní.
Fungující zemědělství se podílí na kultivaci krajiny, její kultury prostřednictvím místních produktů a zaměstnanosti na venkově. Přesto občas zarazí, s jakou samozřejmostí natahují zemědělské organizace svou ruku ke státu a žádají nikoli nepřímou pomoc, ale rovnou tu přímou prostřednictvím peněžních podpor, dotací, náhrad, kompenzací.
Čtěte také
Máme tu aktuální případ dubnových mrazů a skoro to vypadá, že zemi postihla nějaká ničivá apokalypsa, jak známe z katastrofických filmů. Zemědělci rovnou vyčíslují škody v miliardách a naznačují možnou náhradu. Pro vinaře je to důvod pro zastavení další diskuse o zavedení spotřební daně a tváří se přitom, jako by i za noční mrazíky byla nějak odpovědná vláda.
Je smutné, co postihlo vinaře a ovocnáře. Snad správně argumentují, že to může mít vliv právě na zaměstnance, daňové příjmy z cestovního ruchu a zdražování potravin. Jenže zdravý rozum zároveň připomíná některé obecné pravdy.
Bankrot může být očistný
Předně, že každý podnikatel by měl počítat s určitými riziky. Předčasný nástup vegetačního období a návrat k zimě je možná neobvyklý, ale zase ne tak nevídaný. Ne nadarmo předkové vymysleli termín aprílové počasí pro tyto výkyvy. Stejně tak jsou tu květnoví ledoví muži.
Čtěte také
Na vinice a sady nedopadl asteroid, je možné se připravit a někteří tak činili a činí. Užili svíce, ohniště, teplo z půdy, pojistili se, zvolili odolnější odrůdy nebo prostě nejeli nadoraz a z minulosti se nějak zásobili. Neúroda je přece zcela normální pojem pro každého hospodáře a musí s ní umět pracovat.
Stát s tím též počítá a nějaké prostředky má, neměla by to ale být nějaká fatální jistota, kterou je možné zakalkulovat do podnikatelského plánu. Vždy je potřeba nějakého zdůvodnění a stát by měl hlavně pomáhat firmám takové období přežít, nikoli vše jen nahrazovat. V dobách lepších by to pak měli podnikatelé státu nějakým způsobem vracet, jak se stalo třeba po masivních podporách peněžním ústavům v bankovní krizi.
Problém ale je ve všeobecné módě, kterou ekonomové charakterizují jako privatizaci zisků a socializaci ztrát. Zdá se, že čeští zemědělci si na to zvykli mnohem více než podnikatelé v jiných oborech, kteří také musejí počítat s neobvyklými jevy, krizemi a ztrátami. Naopak nemohou počítat s automatickými dotacemi, ještě než přijde na pult první jejich výrobek.
I vinaři mají jistě pravdu, že při zavedení spotřební daně by byli v nevýhodě proti konkurenci ze sousedních zemí. Méně už mluví o tom, že toto plošné opatření nepomáhá jen jim, ale všem podnikatelům v této oblasti, včetně dovozců. Jistě by se našla možnost cílenější podpory pro ty české a moravské.
Tím se neříká, že stát nemá svým firmám pomáhat ve špatných letech. Není v jeho zájmu masivní krach. Podpora nemá být ale tak prvoplánově nároková, i bankrot může být pro ekonomiku očistný a každá pomoc by měla být zdůvodněna nějakým zcela jasným veřejným zájmem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
