Rodina je klíč ke štěstí. Všechny desky jsou jenom deníkový záznam mého života, popisuje Tomáš Klus

Četl jsem, že jsi se v albu Tady to máš chtěl vrátit k tvorbě bez zbytečných nánosů, autenticky, upřímně a sám za sebe. Tak co byl ten úplně první nános, který jsi ze sebe musel sundat?

To jsou vždycky takové ty texty, které vymyslí PR oddělení, jako - co teda, co je ta deska? Ale já nikdy moc nemám ánunk o tom co chci dělat. Já prostě v rámci tvorby, i když píšu písničku, nikdy nevím, o čem začnu psát. Prostě jdu, cítím, že to na mě jde. Moje žena už to vycítí, protože o mě říká - ty smrdíš, my jedem s dětmi pryč.

A já jdu do svého studia domácího. Tam opravdu jako píšu, ale nemám to tak, že dneska napíšu píseň o krtkovi a zítra nějakou bolavou píseň o planetě, ale prostě to přichází, nějak moc neplánuji. 

Autenticita je pro mě to nejdůležitější, ty desky jsou toho odrazem. To je všechno jenom deníkový záznam mého života. A to, že jsem byl někdy divoký, lovil holky a pil, tak to bylo. Pak jsem byl zase naštvaným mladým mužem a ukazoval jsem na všechny nešvary světa. A pak se lidem zastesklo a dost často jsem slyšel takovou větu - kde je ten starý Tomáš, kdy už se vrátí ten starý Tomáš z těch prvních desek?

Tomáš Klus|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

A ono to přišlo, letos mi bude 40 a vlastně jsem se stal tím starým Tomášem. Už mě bolí záda po ránu, že jo, takže jsem splnil přání svým fanouškům. Vrací se starý Tomáš, ale už je to fyzicky starý Tomáš, ale vlastně co čert nechtěl, i v době, která je trošku jako vykolejená a vykloubená z něčeho příjemného, v čem bychom chtěli žít, tak na mě paradoxně přicházely písně, který jsou pozitivní, veselý.

Jestli k něčemu vybízejí, tak je to pospolitost, vědomí si toho, že ten základní okruh těch lidí okolo nás je opravdu nejdůležitější, abychom ho vypěstovali a měli ho rádi. A v momentě, kdy je člověk si jistý ve své rodině, pak mu nevadí rodiny jiných lidí. A to je takové sdělení té desky, že není to úplně jednoduché, ale pojďme se nezapomenout radovat ze života, protože to je to nejlepší, co nás mohlo potkat, že žijeme, že jsme tu.

Mám pocit, že u tebe dnes není rodina vůbec jako kulisa úspěšného života, ale právě jako takový hlavní interpretační klíč v podstatě úplně ke všemu. Pletu se?

Rodina je klíč ke štěstí. Ať už je to ta tvoje nebo ta, ze který si vzešel. Já věřím, že Bůh, o kterém často mluvím a se kterým se snažím porozumět, je vztah. Že v momentě, kdy chceš být šťastný ve svém životě a žít v Bohu, tak si udělej pořádek ve vztazích. Když máš dobré vztahy s lidmi, to si všimneš i na lidech, kteří jsou otevření, upřímní a mají dobré vztahy s lidmi okolo sebe, tak jsou šťastní, ať jsou bohatí nebo chudí.

Vojtěch Přívětivý a Tomáš Klus|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

V létě se opět vrátíš na divadelní prkna, Letní scéna Musea Kampa a čeká tě Klan Baťa.

Ano. No a já jsem z toho nadšený. Já jsem tak nadšený z té party, já jsem tam nejstarší, ale nevadí mi to. Jsem tak rád, že jsem mezi mladými talentovanými lidmi, je tam tak dobrá, uvolněná, příjemná, kreativní a poctivá, disciplinovaná atmosféra zároveň, že se mám opravdu co učit od nastávající generace a moc mě to těší.

A ten organizační tým, který za sebou už má několik těch představení, jako myslím Marta, Forman, Werich, který se mi teda strašně líbil. Tak to je taková slast sledovat lidi, kteří dělají tu věc vlastně velmi punkově, velmi svobodně, ale přitom tak funkčně a tak inspirativně v tom, že tě to pohltí. 

Jakou roli má v představení Klan Baťa? Jak vzpomíná na studium na DAMU? Proč může tančit jen v rádiu? Za co dostal od syna pochvalu? A proč je podle něj štěstí výsledek tvrdé každodenní práce? Poslechněte si celý rozhovor.