Rozděleni Mašíny

Nalaďte si Ranní Radiožurnál od pondělí do pátku vždy v 8:50.

„My jsme věděli, že západní mocnosti a Sovětský svaz půjdou proti Německu, a samozřejmě jsme se viděli jako část tohoto bloku, který chce bojem porazit nacistické Německo,“ vzpomínal Josef Mašín pro projekt Paměť národa na protiněmecké sabotážní akce, které se svým bratrem Ctiradem prováděli ke konci druhé světové války.

„Když německé vlakové transporty dovážely zbraně na frontu, letadla, tak jsme do toho mlátili sekyrkami a rozbíjeli jsme, co jsme mohli. Viděli jsme to jako pomoc spojencům.“

Jejich otce Josefa Mašína staršího – člena legendární protinacistické skupiny Tři králové – popravili Němci v červnu 1943. Po válce v roce 1946 vyznamenal oba bratry za jejich činnost prezident Edvard Beneš.

Bratři Mašínové po komunistickém převratu v únoru 1948 založili odbojovou skupinu. Během tří akcí ale zabili pokladníka a dva příslušníky SNB. V říjnu 1953 se jim podařilo z Československa utéct. 

Záškodníci, diverzanti, teroristi

23. října 1953 byli na útěku z komunistického Československa dvacet dní. A zůstali už jen tři – Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer. Zbyňka Janatu a Václava Švédu dopadli pronásledovatelé. O tom, co se za hranicemi odehrává, tehdejší československý tisk striktně mlčel.

Zmínka o bratrech Mašínech se v domácím tisku objevila až na začátku února 1955. Tehdy začal soud se členy odbojové skupiny bratří Mašínů. Titulek Rudého práva informoval o procesu proti bandě záškodníků, diverzantů a teroristů.  „Plus se dokonce objevovali komentáře, třeba v Mladé frontě, které byly dost nenávistné,“ upozorňuje historik Prokop Tomek.

Pak příběh bratrů Mašínů na desítky let utichl. Až do roku 1987, kdy exilový časopis Západ otiskl v dubnovém čísle rozhovor Oty Rambouska se Ctiradem Mašínem: „Otec byl ruský legionář a tak znal bolševiky důvěrně. A hlavně: to byla naše rodinná tradice: bojovat proti každému nepříteli republiky, ať už přišel zprava či zleva.“

V dalším čísle už se objevily i hlasy proti Mašínům. „Byly, myslím, motivované tím, že to v podstatě může tu tehdejší situaci exilu, disentu prostě snah o svobodu v Československu, že to může spíš poškodit, že to může být zneužito komunistickou propagandou,“ říká Tomek.

Vyznamenání i „oceňování vrahů“

Jejich činy dodnes zůstávají kontroverzní. Domácího ocenění se bratři Mašínové dočkali až v roce 2008, kdy jim premiér Mirek Topolánek z ODS předal ve Washingtonu plaketu předsedy vlády.

Politické názory na Topolánkův krok byly už tehdy protichůdné. Nejhlasitější kritika zaznívala od komunistů. Někdejší předseda KSČM Vojtěch Filip zdůrazňoval, že podle něj si Mašíni ocenění nezaslouží: „Zásadně nesouhlasím s tím, aby byli vyznamenáváni vrazi. Vrah je vrahem a vrahem zůstane.“

O dva roky později dostali Mašíni pamětní list Senátu Parlamentu České republiky. „A v roce 2011, při pohřbu Ctirada Mašína, ministr obrany vyznamenal resortním vyznamenáním Zlatá lípa in memoriam Ctirada Mašína a tam přítomného Josefa Mašína. Zlatá lípa ministra obrany se uděluje občanům za přínos ke svobodě a demokracii,“ dodává historik Prokop Tomek.

Případné udělení státního vyznamenání od hlavy státu vyvolává i dnes ostré diskuze. Stejně jako celý příběh odbojové skupiny.