Rychlostní kanoistika je sport, který mě naplňuje. Naučil mě disciplíně a dal mi spoustu kamarádů, prozrazuje Matyáš Tichý

Matyáši, popisuji to správně, že rychlostní kanoistika vůbec není o nějakém klidu?

Tak pro mě je to vyrovnanost mezi klidem a nějakým napětím. Záleží den ode dne, kdy má člověk nějakou náladu. Třeba mám těžký den, jdu se tam vyloženě odreagovat. Na tom tréninku si uvolním hlavu a jsem tam jenom já. Někdy to teda v té skupině nejde. Se s klukama trošku dohadujeme, takže je to den ode dne.

V jednom rozhovoru jsi říkal, že na vodě jsi jen ty a ticho. Já si říkám, jak to asi vypadá během toho závodu. Jak se v té hlavě během toho může na té vodě odehrávat ticho?

Tak na závodě je to horší. Člověk je tam s těmi devíti lidmi, které má vedle sebe, a má před sebou jenom dlouhou trať a bójky a teď se soustředí na to, aby mu prostě v hlavě nejel stres, ta taktika. Do toho ještě trenéři jsou na břehu, takže slyšíš všechno okolo. Je to těžký. Většinou já jsem teda stresař na ty závody, takže do toho bloku jdu s velkým napětím, jak se odstartuje, tak už je to lepší a vnímám jenom ten závod.

Ty tratě jsou dlouhé, jak se ti trenéři například pohybují?

Oni jedou vedle nás, tam jsou cyklostezky třeba, nebo park, takže většinou na kolech, koloběžkách. Někdo běží.

Vojtěch Přívětivý a Matyáš Tichý|foto:Vojtěch Přívětivý, Český rozhlas

Takže si to opravdu můžu představit, že ty jedeš v té kánoi a do toho tvůj trenér jede vedle toho břehu na cyklostezce na kole a křičí u toho na tebe, co děláš špatně a co děláš dobře?

Jo. Vlastně snaží se tě motivovat, říkat ti tu taktiku, to, kdo je vedle tebe, nebo třeba čas, frekvenci ti měří a kontroluje tě vlastně. Jak se máš posouvat, kdy máš zrychlit třeba.

To mě právě zajímá, co konkrétně na tebe nejčastěji z toho břehu volá tvůj trenér?

Tak na mě většinou tu frekvenci asi, jakou mám, kdy si mám přejít. Tam se rozlišuje start. Vystartuješ třeba 150 metrů, musíš jet naplno, fakt rychle, úplně vypálit ten start, tam je nějaká frekvence a z té frekvence si musíš přejít do toho traťového tempa, abys to vydržel. Abys tu celou tratil stejně, konzistentně, a pak je vlastně finiš a zrychluješ.

Kdy přišel ten moment, kdy se z toho koníčku stalo poslání? Když použiji toto slovo.

Určitě jsem teď chtěl říct taky poslání. Myslím si, že na přelomu těch dorostenců, žáci, dorostenci, tam jsem si uvědomil, že to dělám fakt dlouho a že mě to tak baví, že vlastně bez toho nemůžu být. Že jakýkoliv volný čas, kdy se snažím dělat třeba i jinou aktivitu, takže mi to fakt nejde, že chci dělat jenom tu kanoistiku a je to ten sport, který mě naplňuje.

Co tě ten sport naučil o tobě samotném?

Určitě disciplínu. Když o tom tak přemýšlím, tak chuť ke sportu mi přinesl, dost kamarádů. Vlastně i to, že ve volném čase mám fakt tu touhu se hýbat. Jak ten pohyb, tak tu disciplínu samotnou.

Jak vypadá jeho tréninkový plán? Jak vzpomíná na svůj nepovedenější závod? Proč teď musel svou tréninkovou aktivitu trochu utlumit? Má nějaký vzor? A proč o rychlostní kanoistice není tolik slyšet? Poslechněte si celý rozhovor.