S Milanem Kňažkem nám to na jevišti klape skvěle. V nové hře RED odemykám sebelítost, prozrazuje herec Martin Leták
Hraje v Divadle Na Jezerce a působí v několika kapelách. Divákům se před časem představil také ve filmu Pánský klub. V pořadu Až na dřeň mluvil herec Martin Leták nejen o hraní, ale také o pomíjivosti slávy a otevírání bolavých míst na jevišti.
Martin Leták má za sebou premiéru hry RED, ve které je jeho hereckým partnerem Milan Kňažko. Na scéně to prý kolegům skvěle klape, ač měl Martin Leták z práce se zkušeným hereckým matadorem původně trochu strach.
„Nám to s Milanem hrozně rychle zaklaplo, protože mám pocit, že jsme ve spoustě věcí podobná krevní skupina. A najednou se z toho stalo takové kamarádství, které funguje na dost partnerské, vyvážené úrovni. Díky tomu máme podle mě i na tom jevišti tak dobrou energii, že nám to hezky jiskří.“
Samotná hra je podle Martina Letáka hodně náročná a byla pro něj velkou výzvou. „Text je velmi složitý, je hodně intelektuální, filozofický. Vedou se tam rozpravy o umění a člověk toho musí hodně pobrat, a ta moje postava si projde takovým docela zajímavým obloukem, kdy člověk opravdu na to, aby to správně zahrál, musí být celou dobu soustředěný a je to záhul.“
Vždycky chtěl být učitelem, nakonec vystudoval dramatickou výchovu na DAMU a nějakou dobu vedl dětské herce. „Bylo to fajn, ale zodpovědnost pro mě byla velkým stresem a hodně jsem o sobě pochyboval,“ přiznává.
Pomíjivost slávy
Zatím nejzásadnější rolí pro něj byla postava ve hře a později i ve filmu Pánský klub. Díky ní nahlédl i do světa showbyznysu. „Člověk s tím filmem přičichl k tomu, že je o něj určitou krátkou dobu zájem a všude jsou novináři. Pak ale taky zjistí, jak je to pomíjivé.“
Velkým testem lásky k herectví byla pro Martina Letáka doba covidu. Vynucená pauza v něm probudila nový divadelní oheň. A zmiňovaná sláva? Ta už pro něj prý není důležitá.
Sláva je jen vedlejší produkt. Mnohem víc si vážím našeho kolektivu Na Jezerce.
Aby byl na jevišti ve hře RED autentický, otevírá prý ve své hlavě některé bolavé šuplíky.
„Odemykám sebelítost. Bylo v mém životě období, kdy jsem prožil první smrt v okolí. Když je to poprvé, tak asi člověk neví, jak se s tím vypořádat. Já jsem asi úplně nezvolil správnou cestu a fakt jsem se do toho úplně ponořil. Tak jsem se se zamotal do lítosti, že ten člověk odešel, až se ta lítost proměnila v takovou zvláštní sebelítost. Až jsem se dostal do stavu, kdy jsem začal chodit na terapie, abych se z toho dostal ven a trvalo to asi rok a čtvrt.“
Je pro Martina Letáka divadlo také terapií? Co by chtěl na jevišti vyzkoušet? Kterých hudebních projektů se účastní? A proč je rád, že udělal ve své hlavě žuch? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
