S violoncellistkou Terezií Kovalovou o albu Zinka, ADHD i chronické bolesti. Hudba je moje náplast, popisuje
Terezie Kovalová se jako violoncellistka a zpěvačka pohybuje na naší hudební scéně dlouhé roky, ale teprve letos vydala své debutové album Zinka. Vložila do něj všechno, co se v jejím životě posledních pár let dělo. Nejen o tom mluvila v pořadu Až nad dřeň.
Album Zinka pokřtila Terezie Kovalová 12. září a prý to byl hodně zajímavý zážitek. „Já se v posledních letech intenzivně věnuji vnitřní práci a jednou z těch věcí bylo vyřešit, jak se cítím na koncertech, které jsou jen moje. V minulosti to bylo hodně stresující. Tentokrát to bylo poprvé, kdy jsem byla celý den v klidu.“
Hudba má podle ní velký vliv na psychiku. Sama ji prý dlouho používala jak náplast. „Zjistilo se, že hraní hudby spouští v mozku stejné receptory jako receptory na opiáty. Takže když hrajete, tak vás něco přestává fyzicky bolet. Jako člověku žijícímu s letitou chronickou bolestí mi nedocházelo, že jsem tu hudbu používala jako takovou náplast, jako takový ibuprofen na tu bolest, protože to prostě vypíná v ten moment.“
Hudba se do jejího života dostala už v dětství a jeho součástí je neustále. Ani v dobách největší krize a vyhoření prý neuvažovala o tom, že by se bez ní obešla. A na žánru rozhodně nezáleží.
„Pro klasiky nedělám klasiku, pro popaře jsem zase na klasický nástroj. Pro mainstream jsem alternativní a alternativcům zase vadí, že hraju s mainstreamovými lidmi. Máme rádi škatulky a mě zase baví do škatulek kopat. Ať si každý myslí, co chce, a já budu hrát a budu si to dál užívat.“
Diagnóza jako odpověď na otázky
Součástí alba Zinka je i velmi otevřené video. Mluvit nahlas o svých potížích považuje za naprosto zásadní. Třeba o tom, že až poměrně nedávno zjistila, že je na autistickém spektru a má ADHD.
„Často se mě lidi ptají, jestli tu diagnózu člověk potřebuje. Zkuste si představit, že hrajete nějakou hru jako život. Ale nedostanete žádný návod, nevíte, že hrajete hru a máte nejtěžší nastavení. Když dostanete diagnózu, tak vám najednou řeknu, že hrajete hru a dostanete k tomu i návod, jak tu hru můžete hrát. Nezmění to ten fakt, ale aspoň víš, co s tím máš dělat.“
Co ji dovedlo k tomu, že se nechala otestovat? Jak se tato diagnóza promítá do jejího života? Jak dlouho už řeší chronickou bolest? A jak vznikalo album Zinka? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
