Skateboarding bolí, mlátit sebou celý den o beton chce nadšení, směje se trenér reprezentace Jan Bašný. Zamíří Češi na olympiádu?
Skateboarding se stále mění, z ulice se postupně dostal až na olympiádu. „A to byl velký game changer,“ říká Jan Bašný, trénér české reprezentace. Na prkně jezdí už přes 20 let, ve skate škole v Plechárně na Černém Mostě se věnuje i těm nejmenším dětem a aktuálně trénuje také naši nejúspěšnější skateboardistku Lauru Žáčkovou.
Profesionalizaci skateboardingu jste v nějakém rozhovoru řešil už před nějakými třinácti lety. V čem je dnešní svět skateboardingu jiný než před dvaceti lety, kdy jste začínal?
Ten obrat už přišel nějakých těch 10, 15 let zpět, ale zároveň furt se to nějakým způsobem mění. Jsou generace, které rostou, každý skejtuje trošku jinak. My jsme začínali a jezdili jsme úplně jiný triky, úplně jiný skateparky, úplně jiný překážky. Pak se to zase změnilo.
Teď s tou olympiádou to byl velký game changer pro hrozně moc věcí. Samozřejmě udávají tomu trendy sociální sítě, kde skáčou pomalu každý týden jinak, jezdilo se v takových docela normálních hadrech, byla třeba éra skinny jeans a teď se za mě vrací éra nějakého jako OG hip hopu a všichni jezdí ve fakt širokých kalhotách. Mně se to teda hrozně líbí. Přijdou ke mně do skate školy malí kluci, osmiletí, mají kalhoty jak já a plavou v tom. Samozřejmě za rok to může být úplně jinak.
Zmiňoval jste také, že docela roste ženský skateboarding, jak je to v České republice? Začínáte mít hodně žen?
Žen je hodně. Já trénuju vlastně naši nejúspěšnější skateboardistku Lauru Žáčkovou, která má hodně velkou šanci se dostat na olympiádu, což by byl pro Česko extrémní úspěch. Dostat se do těch třeba top dvaceti je úspěch, který nikdo zatím v Čechách nezajel. Je to fakt těžký a ta Laura tam vlastně teď aktuálně je, což je super, ale nebudeme přeskakovat, protože ještě máme před sebou dva a půl roku práce.
Díky ní a díky tomu, jak pracují třeba skate kluby v Čechách, tak ty holky to vidí, že ten sport je populární a začínají jezdit. U mě ve skate škole, a vidím to teda i u ostatních kolegů, tak vlastně těch holek je tam víc a víc. Já už to mám třeba 50 na 50.
Nemyslím teď ty, co jezdí závody, těch je v Čechách zatím hrozně málo. Ale ono to je u těch holek těžší, aby vůbec chtěly a věnovaly se tomu závodně. Je to fakt těžký sport, který bolí. Musí si to člověk uvědomit a ti kluci k tomu mají trošku jiné vedení, mlátit sebou celý den o beton, zadarmo, jít domů a druhý den to dělat znova. U těch holek to chce trošku víc nadšení. Když s Laurou jdeme trénovat na svěťák, tak ona dvacetkrát spadne z deseti schodů za den. Není to pro každého.
Když se podíváte na Prahu očima trenéra a skejťáka, je to dobré město pro skateboarding?
Je to jedno z nejznámějších skejtových měst na světě. Díky pár legendárním street spotům, což je třeba Stalin nahoře na Letné. Co se týče skateparku, tak třeba Štvanice, populární skatepark ve světě díky známému závodu Mystic Sk8 Cup, který bude za chvíli, a dalších jako x skateparků máme poměrně dobrých, ale jedna věc tady chybí.
Jaká věc v Praze chybí? Jak Česká reprezentace ve skateboardingu jezdcům pomáhá? Jak vypadá jeho program do konce roku? Co děti k tomuto sportu nejčastěji přivede? Stále vznikají nové skateparky, kdo by se na jejich navrhování měl ideálně podílet? A jaký rozdíl je mezi disciplínou street a park? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
