Skončil jsem na JIP a pochopil, že takhle to nejde, mluví o přepracování herec Vojtěch Vondráček

Pohybuje se mezi divadlem, dabingem, filmem i hudbou a v momentě, kdy se všechny tyto pracovní světy začaly až moc překrývat, vybralo si to svou daň. „Jezdil jsem z placu do divadla, z divadla do dabingu, z dabingu do rozhlasu a takto pořád dokola, až jsem si pobyl na JIP. A tady jsem si říkal, že to opravdu nejde,“ popisuje Vojtěch Vondráček.

Právě díky přepracování a následnému pobytu na jednotce intenzivní péče začal na některé věci víc dbát.

„Udělal jsem si na JIP takový klášter a srovnal si myšlenky. Je to rok a půl a cítím, že je něco hodně jinak, takže je to příjemný. Změnil jsem základní věci, které jsem úplně nedržel - jídlo, spánek. Dřív jsem si myslel, že z nějakého psychického stavu jsem se zhroutil. Ono to bylo přesně naopak. Já jsem si neudržoval ten fyzický stav a úplně mi to rozházelo psychiku.“

Vojtěch Vondráček|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Pestrost práce ho ale baví a velice rád si najde čas i na spolupráci s Českým rozhlasem. „Rád rozhlas poslouchám, mám hodně rád rozhlasové hry, audioknížky. Ve všech budovách rozhlasu je nějaké zajímavé a důstojné prostředí, které je mi příjemné. Teď jsme dělali s Aničkou Vošalíkovou Černé řemeslo, na to jsem tak zvláštně pyšný. Jsou to dvě pohádky pro děti, ale úplně skvělý. U rozhlasu se mi nestalo, že bych tam nešel rád.“

Poetika Divadla Na zábradlí

V Divadle Na zábradlí ho 11. června čeká premiéra hry Konec jara. „Za sebe určitě můžu pozvat na zajímavý tvar. Myslím, že vzniká něco, co už teď vím, že bude strašně koukatelný, já na to mám čuch.“

Členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí je už několik let, když ale nastupoval, měl trochu obavy.

„Mám dva metry, ruce všude, nohy všude a bohužel ta moje přítomnost někdy bývá určující. Což může potom měnit věci třeba špatným směrem, když já si dva týdny nevím rady, tak tím můžu nakazit dalších pět lidí. Naštěstí jsem pochopil, že v Divadle Na zábradlí jsou takoví siláci, že si tu poetiku vzít nenechají,“ směje se.

Lenka Vahalová a Vojtěch Vondráček|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Vedle herectví teď výrazněji vstupuje do popředí také hudba. S kapelou dokončuje desku a přiznává, že právě muzika mu přináší jiný druh svobody než herecká profese. „Je mi příjemné, že nemusím čekat, až mi zazvoní telefon s nějakou nabídkou.“

Kdy budou novou desku křtít a jak se jmenuje? Prázdniny stráví na Letních shakespearovských slavnostech, ve kterém představení ho uvidíme? Zahraje si někdy i se svým tátou Janem Vondráčkem? Kterou hru má v Divadle Na zábradlí nejraději? A jak přišel ke svému králíkovi Frederikovi? Poslechněte si celý rozhovor.