Smyslem je dělat dobro, dobrovolnictví je víc koníček než práce. Udržuje pospolitost mezi lidmi

18. listopad 2021

Co vše obsahuje pojem dobrovolnictví? Budeme si o něm povídat s Terezou Kopalovou z Poradny pro oběti násilí a Dětského krizového centra Nomia v Hradci Králové. Zároveň je také koordinátorkou dobrovolníků.  A Bronislava Vráželová nám představí přiblíží přímo práci dobrovolnice.

Dá se vůbec říct o dobrovolnictví, že je to práce?

Možná je to spíš takový koníček. Protože pokud by to dělal člověk jen jako práci, tak to nedělá si s takovou láskou a ochotou.

Čtěte také

Dobrovolník je prostě člověk, který věnuje svůj volný čas a chce pomáhat. Ale jsou lidi v současné době ochotni věnovat svůj volný čas jen tak zadarmo?

Určitě se najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas. Ale z vlastní zkušenosti vím, že mnohdy je těžké si svůj čas rozvrhnout mezi práci, rodinu a přátele a ještě si najít kousek, který budu věnovat někomu zpočátku neznámému. Je to náročné a z toho důvodu jsem vděčná za každého jednoho dobrovolníka, protože to, co dělají, je opravdu obdivuhodné.

Bývají to spíš mladší lidé, kteří ještě třeba nemají svoji rodinu a tolik povinností nebo závazků?

Dobrovolníci se většinou dělí na dvě skupiny. Buď to jsou právě mladší lidé nebo potom starší ženy třeba okolo padesátky, kterým už děti odešly z domu a hledají nějaký způsob, jak naplnit to místo po nich.

Jak bychom popsali vůbec smysl dobrovolnictví?

Čtěte také

Smyslem dobrovolnictví je vytvářet nebo udržovat pospolitost mezi lidmi navzájem. Tím, že dobrovolník pomáhá, tak získává dobrý pocit z toho, že svou činností může zlepšit život někomu jinému. Hlavním smyslem je dělat dobro bez ohledu na to, že by člověk něco očekával. Přináší to člověku ale právě ten dobrý pocit.

V dnešní době vlastně skoro nic není zadarmo. Společnost je hodně konzumní a zrychlená. Přeje tato doba dobrovolnictví?

Současná doba, konkrétně po koronaviru, není úplně ideální pro dobrovolnictví. Protože zatímco v první vlně lockdownu lidé hodně pomáhali, byla velká solidarity, tak teď už to hodně opadá. Všichni už jsou unaveni a mnohdy frustrovaní. Takže v současné době zájem o dobrovolnictví opadá a věříme doufáme, že to bude brzy zase lepší. Dobrovolníků by mohlo být víc.

Tereza Kopalová a Bronislava Vráželová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Bronislava přidá své vlastní zkušenosti z dobrovolnictví?

Až po škole jsem začala uvažovat nad tím, že by bylo fajn někomu pomáhat a být přínosem pro společnost. Hodně jsem cestovala po světě a na svých cestách jsem viděla, jak ty méně rozvinuté společnosti drží u sebe a hrozně se mi to líbilo. To byl první impuls pro to pomáhat někomu i tady u nás. Jsem projektový manažer, takže mé zaměstnání se vlastně vůbec sociální oblasti nedotýká.

Jaké byly vaše představy, když jste do toho šla?

Představovala jsem si to moc hezky, že budu chodit krmit labutě s nějakým milým seniorem. A budeme si povídat o jeho životě historii. Vůbec jsem neuvažovala o možnosti, že to může být i jinak. Že ten člověk nemusí mít stejnou vidinu dobrovolnictví jako já. Tak to byl první náraz na realitu.

Čtěte také

Ale zase je to prostě poučení. Přineslo mi to spoustu nových znalostí i nové zážitky, jak lidé fungují. Vůbec vhled do života seniorů jsem měla hodně zkreslený, takže dobrovolnictví mi hodně pomohlo se zorientovat v realitě.

Takže to bylo nakonec trochu jinak, než jste očekávala?

Bylo to jiné, ale to neznamená, že to bylo špatně. Zase to má jiný rozměr. Věnuji se člověku, který nechodí a téměř nevidí, takže opravdu čas trávíme tím, že si u postele povídáme. O to víc si uvědomuji, že on mne potřebuje. Člověk, který je schopný si sám zajít do kavárny, asi není tak osamělý jako člověk, který leží na lůžku a čeká, až k němu přijdu.

Celý rozhovor Jany Kudyvejsové s Terezou Kopalovou a Bronislavou Vráželovou o dobrovolnictví si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jana Kudyvejsová , baj
Spustit audio

Související