Syn Monyové nebo narkomanka Katka. Když mám hosta ve studiu, prožívám to s ním, popisuje Nora Fridrichová

V srpnu 2024 jste odešla z České televize a svůj podcast jste rozjela až v březnu 2025. Mezitím bylo co? Rozmýšlela jste se, jak dál postupovat?

Mezitím byla moje šestiměsíční konkurenční doložka, kterou televize uplatnila vlastně hned, když jsem se s ní začala domlouvat o tom, že bych odešla. Protože já jsem odešla dohodou, ta nabídka, že tedy radši odejdu, padla z mé strany a televize se té nabídky hned chytila, ale zároveň na mě tedy uplatnila svou konkurenční doložku. Já to říkám, protože teď se vlastně to samé řeší u Václava Moravce, takže toto je věc, kterou jsem měla podobnou, nezbývalo mi nic jiného, než 6 měsíců počkat. A to jsem udělala.

Ale mezitím jsem potřebovala jednak dát trošku dohromady tu svou charitativní činnost, protože tam nikdy práce nekončí, a zároveň jsem potřebovala popřemýšlet, jak to na tom trhu vypadá. Protože co si budeme povídat, já jsem odešla z jednoho trhu do druhého. Digitální svět a svět tradičních médií nejsou úplně propojené světy. Lidé tam nejsou úplně stejní a já jsem vlastně divácky přesídla někam, kde jsem si budovala tzv. novou komunitu, která teď je trochu mladší, je jiná třeba na YouTubu, ten mi dává přesnou analytiku, kdo mě sleduje. Digitální trh se extrémně rychle vyvíjí, modernizuje se a je opravdu jiný.

Nora Fridrichová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Kromě toho, že jste na HeroHero, tak část obsahu dáváte právě na YouTube. Tam máte kolem 26 tisíc odběratelů, což je úžasné číslo. A když jsem si dala videa seřadit podle nejoblíbenějších, tak první vyskočil Dominik Mony - Vrahovi mé mámy odpustit nemůžu. Překvapilo vás to?

Vůbec ne, protože když jsem s Dominikem natáčela v tom studiu, tak jsem to prožívala velmi intenzivně. On je neuvěřitelný. Provází celou tu sérii i na veřejných debatách a tak. Teď nedávno jsem byla na jedné s ambasadory proti domácímu násilí a on tam byl taky. Silou své osobnosti, tou pokorou, křehkostí toho tragického příběhu jeho mámy, jak ho vysvětluje, tak láme srdce.

Já jsem do toho vlastně nešla vůbec s ničím, protože jsem samozřejmě znala tu tragickou událost, která se stala paní Monyové, ale Dominika jsem neznala. No ale v tom studiu přede mnou najednou seděl člověk, kterému jeho otčím zavraždil mámu a on zpětně to všechno vypráví, jak je to zasáhlo. Popisoval vlastně i to, jak ten systém si s tím neuměl poradit, že třeba ten otčím z vězení uplatňoval různé své dědické nároky a dával různé zákazy na vypořádání vily a podobně. Jako je to dost nechutné. Byla jsem ráda, že toto popsal, jak to tady máme nastavené. Velmi výrazný rozhovor, hodně sledovaný byl třeba i s Katkou Bradáčovou.

Ten je hned druhý.

Lenka Vahalová a Nora Fridrichová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Já ho uvádím, protože to je takový rozhovor, který je komplikovaný. Katka je stejně stará jako já, je to po desítky let narkomanka, nejznámější narkomanka v Česku. To se do toho rozhovoru samozřejmě trošku propsalo, strašně zajímavé to bylo. Ale já jsem s Katkou nenatáčela poprvé. A koho mám v tom studiu, tak já si to prožívám s ním, a proto ho i zvu, protože mě to osobně hrozně zajímá a mám spoustu věcí, na které se potřebuji doptat. Ale ten Dominik mě nepřekvapuje. Jsem moc vděčná, že série Monyová vznikla, dost zase zvedla to téma domácího násilí a to je ohromně důležité.

Jak se rozhoduje při výběru hostů, vítězí aktuální téma nebo silná osobnost? Spolu s Alešem Rozehnalem rozjela podcast o politice a právu s názvem Zákon džungle, jak to vzniklo? Jak se jí natáčelo s Mikem Oganesjanem o případu týrání zvířat? A proč v politice zažíváme devadesátkový návrat? Poslechněte si celý rozhovor.