Terapie už není znak slabosti. Mladší generace ji vnímá jako práci na sobě, říká zakladatel platformy Hedepy Lukáš Krčil

Co vás během posledních let v datech nebo chování lidí nejvíc překvapilo?

Já si myslím, že pořád vidíme, že přibližně 8 z 10 Čechů nějakým způsobem zažívá duševní nepohodu. To je prostě obrovské číslo, je to vlastně skoro každý. A přibližně 10 procent lidí se vůbec nemá komu svěřit a jsou na to úplně sami. Co mě nejvíc překvapuje, že i když třeba v médiích duševní zdraví dneska dostává obrovský prostor, tak pořád je to obrovské téma, které se řeší nedostatečně, ať už kapacitou terapeutů nebo tím, že se bojíme tu pomoc vyhledat.

O mladé generaci se často říká, že o psychickém zdraví mluví otevřeněji než jejich rodiče. Potvrzují to i ta data?

Určitě, ti mladí lidé jednak mnohem častěji chodí na terapii, ale taky mnohem častěji využívají AI pro terapii, že si povídají o svých vztazích a jsou ochotni i sdílet svoje pocity třeba na sociálních sítích, takže řekl bych, že je to úplně jiné kafe než ta starší generace.

Generace našich rodičů to vnímala jako znak slabosti, že jdete na terapie. Je to něco, o čem se v té rodině tolik nemluvilo, ale dneska ta mladší generace to naopak vnímá jako já na sobě pracuji, já to nevzdávám a vlastně snažím se žít lepší život. Ta terapie jako taková určitě není psychiatrie. Je to takové trochu wellness pro duši, i když samozřejmě tam chodí i případy, které jsou víc klinické. Ale určitě tam můžete zajít v momentě, kdy se zkrátka necítíte dobře, cítíte se dlouho smutní. To je ten moment, kdy zajít k terapeutovi je velmi dobré, protože jdete třeba ještě v té preventivní fázi. Než třeba v momentě, kdy už je to pro vás extrémně náročné.

Vojtěch Přívětivý a Lukáš Krčil|foto:Tereza Čistotová, Český rozhlas

Což mě přivádí ostatně k otázce, co dnešní mladí lidé většinou od psychologické nebo potažmo psychoterapeutické pomoci očekávají jinak než generace jejich rodičů?

Já si myslím, že určitě rychlost. Všichni žijeme s telefonem v ruce a máme pocit nějaké instantnosti a já na Hedepy vidím, že pro mladé lidi je určitě důležité mít to v aplikaci a potkat se s certifikovaným terapeutem třeba do druhého dne. Spoustu z nich řeší vztahy a nějaký pocit sebeuvědomění a toho, kdo vlastně jsem. Takže i najít odborníka, který mi s tím dokáže pomoci, je velmi důležitý.

A co bych zmínil z výzkumu, který jsme dělali v celé České republice, tak je to i nějaký pocit osamělosti. Alarmující číslo pro mě určitě je, že 46 procent mladých lidí, myslím si, že to bylo do 30 let, se cítí osaměle nebo úplně sama, a to je strašně moc. Když to porovnáte s těmi jejich rodiči, tak se pohybujeme třeba okolo 30 procent. Je to dramatický skok a může to být dané i nějakou desocializací, kterou zažili v covidu, kdy byli úplně vykořenění z toho svého sociálního kruhu a najednou byli na spoustu věcí sami.

Vidíte nějaké změny v poptávce u Hedepy třeba během maturit, přijímaček nebo začátku školního roku?

Jo, určitě pozorujeme. Třeba přijímačky na střední školu, to je opravdu obrovský peak terapeutů, kteří se věnují teenagerům a mladým lidem. Ale taky vidíme ten velký peak, kdy se musíme starat o jejich rodiče, pro ně je to taky extrémně stresující situace.

Co je nejčastější důvod, proč se lidé obávají vyhledat terapeutickou pomoc? Jaké má on-line terapie limity a jak Hedepy funguje? Lidé dnes často řeší své duševní zdraví i s umělou inteligencí, jaké to má výhody a nevýhody? A jak se staví k duševnímu zdraví zaměstnavatelé? Poslechněte si celý rozhovor.