Tomáš Dvořák odchodu z postu šéftrenéra České atletické reprezentace nelituje. Jinak už by mě asi odnesli nohama napřed, říká

Sportovní prostředí opustil někdejší olympijský medailista před dvěma roky. Z postu šéftrenéra odešel i přesto, že ho přemlouvali, aby vydržel až do LOH v Tokiu. „Ještě, že jsem nezůstal. Jinak už by mě asi odnesli nohama napřed,“ říká Tomáš Dvořák. Olympiádu nicméně sledoval v televizi a rozhlase. „Líbilo se mi, že olympiáda byla kvůli absenci diváků více o sportu a nebylo tam tolik té show, kterou já nemám rád. Jsem asi ze staré školy, ale nikdy si nebudu myslet, že sportovci jsou něco jako herci, kteří by měli bavit diváky.“

K odchodu z postu šéftrenéra České atletické reprezentace se rozhoupával dlouho. „Poslední dva roky byly už přes čáru. Už to byly jen takové bojůvky,“ vzpomíná. Hlavu si pak odjel vyčistit do Nepálu, kde ve vysokých kopcích prošel sociálním detoxem. „Tam jsou lidé šťastní za velmi málo. Poslal bych tam každého Evropana. Přijel jsem odtamtud jako vyndaný z pračky a díval se na svět úplně jinak.“

Zápal závodníka mu prý ale i přes změnu povolání zůstal. „Jasně, že chci naložit víc koleček nebo uvézt těžší náklad,“ směje se Tomáš Dvořák, který se dnes věnuje zahradničení. „Hlava si pořád myslí, že tělo všechno zvládne, ale ono už to tak není.“

Tomáš Dvořák během své sportovní kariéry získal spoustu medailí. Jeho největším soupeřem ale bylo především zdraví. „Něco bolelo méně, něco hrozně moc. Já jsem ale makal rád, někdy asi přespříliš a tělo mi to vracelo,“ říká atlet, který dokázal vyhrávat i přes své silné alergie a astma. Své sportovní úspěchy ale podle svých slov moc neprožívá. „Je to už vzdálená historie a já z minulosti nežiju. Baví mě to, co je dnes,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor Kateřiny Kubalové s Tomášem Dvořákem.