Troja dvou světů. V jednom vládnou bagry, ve druhém vodní slalomáři

Troja je teď tak trochu rozdělená na dva světy – v jednom zuří bagr a jsou v něm složené hromady stavebního materiálu, ve druhém už ale trénují desítky jak domácích, tak zahraničních závodníků.

„Kanál je už v pohodě, jezdí se tady o sto šest,“ pochvaluje si kajakář Vavřinec Hradilek.

„Co se týče slalomové dráhy, ta je plně připravená. Samozřejmě okolí je teď po té vichřici ještě trochu zdevastované, jsou tu známky potopy, ale myslím, že pro průběh závodu mistrovství republiky by to nemělo mít zásadní význam,“ ujišťuje zase ředitel víkendového republikového šampionátu Jiří Prskavec starší.

Domácí mistrovství ale není tím, ke kterému se v Troji všichni upínají. Jednoznačnou prioritu má samozřejmě zářijové světové mistrovství a to by se tu teď konat dalo jen stěží, uvědomuje si šéf organizačního výboru Jiří Rohan.

„Ještě je tu toho hodně třeba dodělat, úplně všechno se prostě nestihne. Ale nejvíc musíme stihnout tu loděnici, kde to muselo vysychat, takže je tam ještě hodně práce. Doufám, že se to nějak zvládne, abychom se tam těsně před šampionátem mohli nastěhovat, je to nepříjemné, že pořád nemáme k dispozici prostory, které bychom potřebovali,“ krčí smířeně rameny Rohan.

Žádné rozmazlené děti

Z loděnice, kde dříve měli čeští slalomáři své kompletní zázemí – a byl tu také obchod a restaurace – je teď slyšet hemžení stavební firmy. Jak závodníci, tak restaurace museli vzít zavděk provizorně postavenými bílými stany.

„Pro mě osobně to není problém vůbec žádný, my samozřejmě můžeme trochu využívat i horní část loděnice, tady si jenom uklízíme materiál, závodní lodě, pádla. Je to trochu, jako bychom byli na závodech někde venku, kde stany normálně využíváme. Myslím, že nejsme žádní rozmazlenci, zvládáme to v pohodě,“ usmívá se Vavřinec Hradilek.

V loděnici vodních slalomářů v pražské Troji, kde se v září mají konat závody mistrovství světa v kanoistice, se 11. června uklízelo po nedávných záplavách.|foto: ČTK,ČTK

„Já prostě sednu na vodu a jezdím, pro nás závodníky trať a stan jako zázemí jsou dostačující,“ přikyvuje souhlasně olympijská medailistka Štěpánka Hilgertová, jenomže ani to Jiřího Rohana příliš neuklidňuje.

„Je to tady pořád takové neutěšené, já z toho moc nadšený nejsem. Bohužel. Zásadní je samozřejmě uspořádat mistrovství světa, aby proběhlo ve férových podmínkách, ale úplná krása to tady už asi nebude,“ smutně se pousměje Jiří Rohan, i když on a jeho parta dělají, co můžou.