Unikátní pracovnu Václava Havla uchovával 23 let soukromý sběratel. Teď se díky výstavě vrací na Pražský hrad, říká kurátorka Andrea Běhounková
Prezidentská pracovna od Bořka Šípka, uniformy Hradní stráže od Theodora Pištěka nebo židle Olga. Nová výstava Design pro Václava Havla na Pražském hradě ukazuje, jak výrazně se Havel podílel na proměně prostředí, které ho obklopovalo. O výstavě mluvila novinářka, bývalá šéfredaktorka Vogue CS a dnes také kurátorka Andrea Běhounková.
Když člověk projde výstavu Design pro Václava Havla, co se podle vás o Václavu Havlovi dozví? Co se třeba z jeho projevů, knih nebo politického působení dozvědět nemohl?
Tak já myslím, že lidé, kteří zažili prezidentství Václava Havla, tak to možná pochytili už v té době, samozřejmě mladší generace to pochytit nemohla. Ale už v té době bylo patrné, že Václav Havel je výjimečný ve všem, co dělá. Já jsem měla štěstí, že jsem ho zažila, zažila jsem revoluci, a to, když se stal prvním polistopadovým prezidentem. A byť jste s ním nebyl v kontaktu, tak bylo jasné, že přichází něco, na co jsme nebyli zvyklí. Nebylo to jenom z toho důvodu, že se lámal režim, že odcházela komunistická garnitura a přicházel demokratický systém.
Václav Havel naplňoval všechny aspekty života tak, jako třeba naplňoval ten svůj politický mandát. To znamená, že všechno dělal co nejlépe to šlo, velmi vnímal, co ho obklopuje a jakým způsobem tady jeho činy zanechají stopu.
Pokud to tak můžu říct, tak ústředním bodem té výstavy je Havlova pracovna od Bořka Šípka.
Můžete určitě, stoprocentně je. Ona se po 23 letech vrátila na Pražský hrad, my jsme ji našli na půdě zámku Štáblovice, který patří panu Kolkovi, ten ji v roce 2003 koupil od Bořka Šípka.
V roce 2002 skončilo prezidentské období Václava Havla a pan prezident Klaus, který přišel po něm, tak chtěl svojí pracovnu. Takže pracovna se demontovala a Bořek Šípek ji prodal soukromému sběrateli. Ten ji velmi osvíceně 23 let uchovával pečlivě zabalenou na půdě svého zámku a díky DesignBloku a Janě Zielinski se vrátila na Pražský hrad a teď si ji můžou návštěvníci prohlédnout až do poloviny ledna příštího roku.
V kontextu toho, jak osobní vztah k Havlovým máte, jaký to byl pocit vidět takový klenot poprvé?
Pracovna se skládá z psacího stolu, stěny, která tvořila knihovnu, komody a židle. Všechno navrhl Bořek Šípek, jenom židle je od designéra Maria Belliniho, ale Bořek Šípek ji vybral.
Já kromě toho, že jsem naivní, tak jsem i velmi citlivá a melancholická. Takže když jsme pracovnu převezli začátkem července do konírny, kde byla uskladněna a posléze restaurována, tak já jsem si troufla na tu židli poprvé a naposled sednout. Pak už jsem to nikdy nezopakovala, ale byla jsem dojatá a měla jsem husí kůži, protože prostě na té židli seděl Václav Havel a celé se to nějakým způsobem propojilo.
My jsme se s Janou Zielinski opakovaně dojímaly, když jsme se vracely do té instalace a pracovaly jsme na ní. Nejenom Václavem Havlem, ale Bořkem Šípkem a Theodorem Pištěkem a prací Evy Jiřičné. Těch momentů, které pro mě byly velmi citlivé, bylo spousta, ta pracovna je samozřejmě unikátní. Jsem ráda, že se vrátila.
Jak to, že Václav Havel se kromě zadavatele dá označit i jako spolutvůrce? K Havlovým se Andrea Běhounková vrací už podruhé, úplně první československé vydání Vogue pod jejím vedením mělo obálku s Olgou Havlovou a Havlovými Antikódy, jak to vzniklo? Co dalšího na Pražském hradě přežilo z dob Václava Havla? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.