V Berlíně mě naučili hrát na ulici. Prubla jsem to v Ostravě, rok buskovala a bylo to super, vzpomíná zpěvačka Barbara Kanyzová
Pluje mezi žánry a její hlas si zapamatujete. Zpěvačka Barbara Kanyzová se po odchodu z projektu Jiřího Krhuta a Štěpána Kozuba naplno věnuje vlastní kariéře. Působila také v Berlíně, odkud má zkušenost s buskingem. Přestože se jí tam dařilo, přesunula se zpět do Ostravy a začala spolupracovat s Divadlem Mír a Třemi Tygry. Průřez svojí českou i anglickou tvorbou představí v červenci na festivalu Colours of Ostrava.
Na Colours of Ostrava si v minulosti už zahrála společně s duem Krhut & Kozub, 15. července tam ale bude mít poprvé sólový koncert.
„Před nedávnem jsem je opustila právě kvůli tomu, že se nám kryly termíny mých zkoušek a koncertů. Je to delší doba, kdy jsem chtěla odejít kvůli tomu, abych se mohla úplně soustředit na svou tvorbu, tak se to stalo. Na Colours budeme hrát věci v angličtině i v češtině. Myslím, že ta tvorba v angličtině je ještě pro mnohé nepoznaná,“ vysvětluje Barbara Kanyzová.
Část své hudební cesty spojuje také s Berlínem, kde se živila buskingem. „Tam mě naučili hrát na ulici, protože já jsem to do té doby neznala. Ale oni to tam považují za normální zaměstnání, takže jsem teda šla z uklízečky v Berlíně na ulici,“ směje se.
Sama sobě reklamou
I když začala mít v Německu další hudební příležitosti, přesunula se z osobních důvodů zpět do Ostravy. Kousek Berlína si ale chtěla vzít s sebou.
„Tak jsem fakt asi rok v kuse hrála na ulici, buskovala. Dělala jsem si takovou živou reklamu, vlastně to bylo super. Vůbec jsem v té době nepoužívala sítě, sama jsem si psala kartičky, vždycky jsem to dávala lidem nebo jsem zvala na koncert. A fungovalo to překvapivě dobře.“
Předtím sice nikdy nikoho buskovat v Ostravě neviděla, přesto to zkusila a vyplatilo se. Zároveň přiznává, že jít hrát na ulici chtělo často větší odvahu než zpívat před vyprodaným sálem.
„Protože jsem měla pořád pocit, že nějak narušuji ten veřejný prostor. Že nemusí mít každý náladu to poslouchat. Fakt musím zaklepat, že to se ale nikdy nestalo, vždycky byla ta odezva pozitivní.“
V roce 2021 vydala debutové album Vzpomněnky, na kterém jednu píseň věnovala babičce.
„Já mám romské kořeny, ale dozvěděla jsem se to až v šesté třídě, můj taťka nevypadá úplně jako Rom, nikdy doma nemluvil romsky. My jsme moc nenavštěvovali tu rodinu. A proto mám možná takové živé obrazy té mojí babičky pořád v paměti. Ona byla hrozně specifická. Je mi vlastně líto, že už není a že jsem jí nemohla věnovat víc času, tak jsem jí napsala aspoň píseň.“
Vznikne někdy i píseň, kde se její romský původ odrazí? Jak se po návratu z Berlína dostala ke spolupráci s Divadlem Mír? Má čas jít i dnes buskovat? Kolik se dá hraním na ulici v Berlíně vydělat? A jak vznikal její nejnovější singl Aurora? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
