V bývalém rabínském domě v Dobrušce ukazují mikvi, očistnou rituální lázeň

Obě budovy přestaly sloužit židovské obci s odchodem Židů za druhé světové války. Když se ale počátkem roku 1995 historik Arno Pařík v souvislosti se stálou expozicí historie pobytu Židů na Rychnovsku zajímal o domy, objevil, že ve sklepě bývalé rabínské budovy je studánka s parametry očistné lázně. A protože v té době už stavba sloužila jako muzeum, mohli ji ještě na podzim téhož roku vidět návštěvníci. Stala se tak první rituální očistnou lázní v České republice, která se zpřístupnila veřejnosti.

Židé se před významnými židovskými svátky a ženy také po porodu či menstruaci museli ponořit do mikve, aby smyli hříchy za minulá období. Teprve pak mohli přistoupit k modlitbě v synagoze. V lázni se ovšem tělo muselo „očistit“ rychle, protože mikve byla studánka ve sklepě se stálou teplotou okolo 5 stupňů. Do této „kamenné vany“ musel každý sestoupit a pokleknout, aby se tělo ponořilo celé.

Synagoga v Dobrušce|foto: Jiřina Šmídová

Když byla voda v mikve znesvěcena či znečištěna, nebo mikve nebyla plná, musela se prý celá lázeň doplnit mlékem, čímž se voda vyčistila. Takový postup, který popsal například Ivan Olbracht ve své knize Golet v údolí, ale mikve v Dobrušce nepamatuje. Mikve je dnes součástí stálé expozice dobrušského muzea, která pokračuje v sousední budově synagogy.

Z rabínského domu je možné projít do synagogy úzkou uličkou. Právě úzké rozměry, někde sotva jeden metr, svědčí o tom, že budova vznikla už ve středověku. Do 18. století žily židovské rodiny rozesety po celém městě. Až císařské nařízení přimělo sestěhovat židy do ghett.

Dobrušská synagoga s modlitebnou prošla několika proměnami, zejména po dvou požárech v 19. století. Její současná podoba pochází z roku 1867. Vnitřní výzdoba ale vyniká barokními prvky. Synagoga dnes slouží jako veřejný prostor pro pořádání společenských a kulturních akcí.