V KPZce jsou účelné dámské tampony. Z jednoho rozděláte až čtyři ohně nebo s ním ucpete zranění, radí instruktor kurzů přežití Amar Ibrahim

„Teď je moderní chodit třeba na Sněžku jenom v trenýrkách, ale to počasí se může kdykoli zkazit. Základ je vybavení, mít i ten mobilní telefon a staženou aplikaci Záchranka. Protože i vy se můžete dostat do situace, že někomu budete potřebovat pomoct, někoho najdete,“ popisuje Amar Ibrahim.

Tu hlavní roli ale při přežití v přírodě hraje psychika. „Vždycky je to o hlavě. Nezačít zmatkovat a někam běhat, zklidnit se, pět minut se posadit a srovnat si to v té hlavě. Vyhodnotit tu situaci, to je velmi důležité.“

Amar Ibrahim píše také knihy o přežití v přírodě|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Amar Ibrahim už léta pořádá kurzy pro veřejnost, kde si lidé na vlastní kůži zkusí, jak se správně zachovat. „Učíme lidi, co dělat v extrémních situacích.“ O přežití v přírodě píše i knihy, ale jen číst prý nestačí.

„Je lepší si to vyzkoušet. Je trend, že ten člověk si koupí výbavu, vyfotí se s křesadlem, ale použít ho neumí. Základ je všechno si vyzkoušet, protože až se dostanete do problému, tak už na to čas nebude.“

Krabička poslední záchrany

Spolu s kolegy postupem času dotáhli k dokonalosti i KPZku, která vám může zachránit život. „My jsme s tím pořád byli nespokojení, protože jsme si nějakou koupili a něco nám tam chybělo,“ vysvětluje.

A co je tedy součástí jejich KPZky? „Mělo by tam být křesadlo, multifunkční nůž, nějaký malý filtr na vodu, signální zrcátko, abychom mohli posílat signály, kdyby letěl vrtulník, cukr, abychom měli energii. Je tam guma na výrobu praku, píšťalka, abychom si nevykřičeli hlasivky, malá čelovka, to světlo je docela zásadní. Těch věcí je dost,“ vyjmenovává.

Nesmí chybět ani základní léky a najdete tu i dámské tampony. „To je hodně účelná věc. Z jednoho rozděláte až čtyři ohně. Ucpete si nějaké zranění, můžete skrz něj i nasbírat a přefiltrovat vodu, uděláte si z něj obvaz, takže ten je dobrý.“

Amar Ibrahim s KPZkou|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Na kurzy přežití podle Imara Ibrahima jezdí nejčastěji manažeři nebo ajťáci. „Je to generace, která žije v kancelářích. Někteří mi třeba řeknou, že ve třiceti poprvé sedí u ohně.“

Kurzy jsou rozděleny do několika úrovní, v té první můžou mít lidé spací pytel, karimatku i pláštěnku. „Dvojka se dělá na podzim a na jaře. A ten člověk má už jenom křesadlo, nůž a čutoru s vodou, tam nemá spacák, plachtu nebo karimatku. Na trojce už plave oblečený, překonává vodní tok, tam může i sněžit a musí se umět usušit. Pak je čtyřka přímo ve sněhu.“

Jak vypadá armádní kurz? Co by mělo obsahovat evakuační zavazadlo? Jak je to na kurzech přežití s jídlem? A proč Amara Ibrahima zajímá první i druhá světová válka? Poslechněte si celý rozhovor.