V Modřanské rokli žije sedmačtyřicet druhů měkkýšů
Vrkoč rýhovaný. Slimáčník táhlý. Sklovatka rudá. Nebo dvojzubka lužní. A další a další, o kterých většina z nás nemá ani tušení. Celých 47 druhů měkkýšů žije v lužním místě na jižním okraji Prahy, v Modřanské rokli. Je to místo s nejbohatším výskytem měkkýšů v metropoli. Nedávno tu otevřeli obnovenou naučnou stezku.
Přírodní památka Modřanská rokle je erozním zářezem Libušského potoka. Je význačná lužními porosty v okolí vody a výskytem teplomilných lučních společenstev na svazích. Je to i důležitá rekreační oblast mezi okolními sídlišti. Území modřanské rokle patřilo do 16. století k velkostatkům Komořany, Dolní Břežany a k panství Kunratice. Bývaly tu tenkrát pastviny a louky. Po bitvě na Bílé hoře a konfiskaci připadly Zbraslavskému klášteru. Po zrušení kláštera na konci 18. století se majitelé střídali jak na běžícím pásu. Dnes o místo pečují Lesy ČR, magistrát i úřad Prahy 12.
Naučná stezka Modřanskou roklí je dlouhá asi 2,4 kilometru a je značena modrou turistickou značkou. Jednotlivá zastavení se věnují rekonstrukci lesa, teplomilným stepním společenstvím, potočnímu luhu, vodním biotopům, historii území, geologii a také ptactvu a dalším významným živočišným druhům. Každá zastávka je doplněna originálními a netradičními interaktivními prvky, panely s informacemi, fotografiemi a kvízovou hádankou k tématu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
